Kyslík - Lehce přidušené sci-fi
Filmů, které se celou stopáž věnují prakticky jen jedné postavě, je málo, a to z velmi dobrých důvodů. Jednak potřebujete kvalitního herce, který film utáhne i při slabším scénáři, a také je potřeba navodit solidní atmosféru a tedy vůbec zájem se na to dodívat. Povedlo se to v tomhle případě? S malými výtkami ano.
S podobným žánrem, kdy prakticky celý film sledujeme jednu postavu v uzavřené místnosti a kdy se dočkáme několika překvapivých momentů, je těžké v recenzi pracovat. A to hlavně z důvodu, že nemůžete skoro nic říct, poněvadž byste pak diváky ochudili o ona překvapení. Tentokrát to tedy vezmu poněkud stručněji.
Hlavní devizou snímku je herečka Mélanie Laurent, díky které dostává celá zápletka uvěřitelnou podstatu, správné emoce a co je nejdůležitější, opravdu spolu s ní chcete zodpovědět veškeré nejasnosti, které se v průběhu vynořují. Zajímavostí přitom je, že se do role dostala až jako třetí v pořadí, přičemž scénář byl původně psán pro Anne Hathaway. Nemusíte ale pro ni smutnit, Mélanie je za mě určitě ta nejlepší možná volba.
K samotnému ději, abych nic nevyzradil.
Začátek je víceméně klasika. Hlavní postava - Liz - se probouzí v uzavřeném prostoru (zde je to kryokomora), aniž by si pamatovala kdo je a co tu dělá. Jejím jediným blízkým společníkem je umělá inteligence MILO (s hlasem Mathieu Amalrica), jež je naprogramována velmi sofistikovaným způsobem, což má za následek několik zajímavých situací a je tak potřeba si skutečně rozmyslet, jaké příkazy mu zadat. Nejvíce to platí v poslední třetině filmu a za tuhle propracovanost si scénář zaslouží několik procent navíc.
Abych nezapomněl, celé to korunuje ten fakt, že hned od počátku je cosi v nepořádku, protože Liz zbývá pouhých 35 % zásob kyslíku, tedy několik posledních desítek minut života. Plusovým faktorem je určitě fakt, že v jeden okamžik MILO oznámí přesný počet minut do konce zásob, přičemž úplně stejná je stopáž filmu k závěrečným titulkům.
Po počátečním zmatku a klaustrofobické panice přichází na řadu řešení situace a objevování sebe sama a své minulosti. Do příběhu začnou zasahovat skrze komunikační portál další postavy, některé z nich vidíme i ve flashbacích, každopádně, jak už jsme řekl, celé to stojí a padá na skvělém výkonu Mélanie a jejích emočních výlevech, kdy se vystřídá úleva, radost, panika, strach, bolest, bezmoc a mnoho dalších. A nejlepší na tom je, že se s ní ve většině momentů dokážete sžít.
Snímek také obsahuje několik nepříjemných momentů, které obsahují myši a jehly a tyhle momenty jsou nepříjemné i vám. Tak moc s Liz prožíváte její cestu.
Abych ale jen nechválil, pak mohu jednoznačně říct, že film je až příliš dlouhý. Vůbec by mi nevadilo jeho zkrácení o 15 - 20 minut, a to zejména pasáže, které sice chtějí divákovi ukázat, v jak moc prekérní situaci je hlavní hrdinka, ale vzhledem k tomu, co se děje uvnitř kryokomory, to nemá žádný efekt. Byť jsou vizuálně zajímavé. Co se týká dějových zvratů, kdesi jsem četl, že jsou při pozornějším zkoumání odhalitelné dlouho dopředu, což tedy nevím jak, ale já bych se nebál třeba ten hlavní (který přijde zhruba v polovině) hodit až úplně nakonec a dát tak divákovi do hlavy dalšího brouka do hlavy, namísto doslovného a uzavřeného konce, který dostaneme. Nevím, kde berou filmaři ten pocit, že divák potřebuje mít vše vysvětlené.
Shrnuto a podtrženo, Netflix vyprodukoval atmosférickou a vizuálně povedenou sci-fi jednohubku, jež má sice svoje mouchy, ale ty nijak závratně neruší sledování. Uvědomíte si je vlastně až na samotném konci. Za mě je největší škoda samotný konec, který celý předchozí děj, a s tím spojené útrapy Liz, staví do pozice maličkého incidentu, což rozhodně nepovažuji za dobré uzavření. Prožitek mi to ale ale ani tak nesebralo.
Hodnocení - 80%
Autor - Michal Černý