Jurský svět: Nadvláda... hloupého scénáře, záporáka a nevyužitého potenciálu

08.06.2022

Ještě doteď si vybavuji pocity, které jsem měl po výlezu z kina na třetím Jurském parku. Byl to první film, který jsem v této franšíze viděl a zanechal ve mně opravdu hodně. Navíc jsem byl uchvácen závěrečnou pasáží, hlavně záběrem volně létajících pterodaktylů. Za mě tehdy ideální zakončení trilogie ve všech směrech. To se bohužel nedá říct o třetím dílu Jurského světa, jenž měl nejen završit linky trilogie nové, ale dovést do úspěšného vyvrcholení celý tento dinosauří kolos. No, za mě se rozhodně nepovedlo

A přitom všechno začalo tak skvěle. 

Úvod filmu představil nově nastolenou situaci po zániku ostrova Isla Nublar. Dinové se rozutekli do světa, někteří zase byli zachráněni a převezeni do nové záchranné stanice. Zároveň je před diváka položeno zásadní dilema - Máme právo rozhodovat o životech dinosaurů, když jsme to byli my, kdo je přivedl zpátky na svět, ve kterém ale nemají co pohledávat? Je možné je ponechat svému osudu? Jde spolu s nimi žít v rovnováze?

Zkrátka, prvních 5 - 10 minut vás vtáhne skvěle do situace, do světa 4 roky po druhém dílu. Nemilé je ovšem to, že na tyhle otázky už ve filmu nikdo neodpoví. Není to totiž film dinosaurech. A na tom je asi něco špatně.

Jakmile se nadchneme úvodem a skvělou atmosférickou scénou, kdy dělníci lákají pryč obřího dina ze staveniště, nabídne nám příběh hlavní tři dějové linie. A aby to bylo bez zbytečných spoilerů, hodně to zjednoduším, byť ve výsledku je to asi jedno. Tedy - Dva dospělí zachraňují geneticky upravenou slečnu - Šílená a psychicky narušená verze Elona Muska se naprosto stupidně snaží o něco, co z jeho pozice nedává smysl - Původní trojice hrdinů se snaží spolu s novou trojicí hrdinů zachránit vymření lidstva.

Teď to vezmeme pěkně postupně.

Celá linka okolo geneticky upravené slečny je slušně řečeno zvláštní a podle mého je zde zpracována dost nešťastně, a to na úkor mnohem zajímavějších námětů, které se hlavně dotýkají dinosaurů. Minimálně co se oné výše uvedené filosofické úvahy týká. Jediná dobrá věc s touto linkou spojená je maximálně tak honička na Maltě, což je myslím si poněkud málo. Pardon, ještě jedna dobrá věc tu je, a to celkem sexy Bryce Dallas Howard, které to za zde za celou trilogii sluší nejvíc. Chris Pratt jede na neutrál, což je docela škoda. Víme, že ze sebe dokáže vymáčknout o něco víc a úplně v pohodě se mohl dostat na level Jeffa Goldblumma a nebrat to tolik vážně, o něm ale později. 

Druhý příběh nám poskytuje pohled z místa, o kterém nevím, zda bylo v trailerech. Tedy to řeknu tak, že existuje jistá společnost, založená zvláštně se chovajícím bohatým člověkem, který zpracovává novou dinosauří DNA a snaží se díky tomu pomoct světu. Jako správná záporná postava má ale i své postranní úmysly, které se snaží tajit před velebícím ho světem. Bohužel jeho podřízení asi nepochopili původní záměr, a tak z první děsivé události (což byla celkem cool sekvence), která se stane, ihned každý pozná, že je to jeho práce. A to nejenom diváci, ale i první rozumný člověk, který dokáže zaostřit pohled na dálku - Ellie Sattler v podání stále okouzlující a dinosaury okouzlené Laury Dern. O té ale také až později. 

Vraťme se k našemu vůbec ne obyčejnému, stereotypnímu a naprosto jednoduše předvídatelnému zakladateli společnosti, kterého vůbec nevidíme v každém druhém seriálu či filmu. Tahle postava je sice obklopena dinosaury, ale v jeho světě jsou jen pouhými prostředky, věcmi, díky kterým vyrábí svět podle svých představ. O které se ale pokouší dost smutně hloupě. Jeho osud je úplně stejně klasický jako všude jinde, bez špetky jakéhokoliv hodnotného odkazu, a to ani herecky. Nicméně jeho poslední záběry jsou celkem efektní a děsivé

A nakonec se dostávám k aspoň něčemu pozitivnímu v příběhu, což je původní trojice z Jurského parku - Alan Grant (Sam Neill), Ellie Sattler (Laura Dern) a Ian Malcolm (Jeff Goldblum). Když to vezmu popořadě tak Alan byl celkem fajn. Musel jsem se pousmát nad jeho prvním příchodem na scénu, která mi svým pojetím (i herecky) dost silně evokovala Avengers a Alan mi v tu chvíli připomínal jakéhosi superhrdinu, který přichází hrdinně zpráskat protivníky. Každopádně ihned poté přišlo spojení s Ellie, která velmi dobře doplňovala ženskou energii v týmu a byla to právě ona, jež se stala, aspoň pro Granta a mě, velmi žhavým motorem do další akce. A když nakonec přišlo setkání s třetím do party, bylo to moc fajn připomenutí původní trilogie v novém prostředí, o což nakonec v tomhle směru šlo a povedlo se. Sice ne úplně dokonale, ale přijatelně ano. Jejich linky skončily uspokojivě a vlastně tak, jak by každý očekával a snad i chtěl. 

Jeff Goldblum je v tomto filmu, stejně jako v mnohých dalších... divný. Říká zvláštní věci, které dávají na konci smysl, ale v řeči mezi tým už moc ne. Je jako magická mlha proplouvající prostorem, řešíce každou situaci s naprostým klidem a velmi zvláštním úhlem pohledu a všem, kterých se dotkne, se otevře nekonečnost vesmíru. V podstatě jde o hlášky vrhající komediální postavu, v Goldblumově případě by se mi ještě navíc líbilo, pokud by to měl jako čistou improvizaci a mohl by si říkat, co chtěl. A proč? Protože on asi jako jediný pochopil, že tohle má být akční popcornová a zábavná jízda, plná jeho divnosti, čistou a jednoduchou honbou za dinosaury a útěkem před nimi a snad i nějakém chytrém poselství, což to, které dostaneme na konci, rozhodně moc není. I když o té honbě za dinosaury vlastně tenhle film neříká skoro nic. To už je ale vina scénáře a režie... bohužel.

Shrnu-li příběh, nejedná se o nic, co bychom už někde někdy neviděli. Film dokonce míchá pomocí hlavních dějových linek - akční, detektivní a odhalující plán Temné strany - tři různé žánry filmů, ale nemíchá je dobře. Navíc každá má velmi rozdílnou kvalitu, což ve výsledku prohlubuje ty špatné věci a nedává prostor těm skvělým. Za to může scénář a k němu se dá říct jen to, že ho psal člověk (spolu s režisérem) dost nekompetentní. Konkrétně Emily Carmichael, jež se pyšní scénáři k Pacific Rim: Povstání a několika fantasy projektům, jedním z nichž je i snímek Battle at Big Rock, což je krátkometrážní snímek zasazený do období mezi druhým a třetím dílem Jurského světa. Vytvářela ho se stejným režisérem, jenž vytvořil i Nadvládu a první díl. 

Jak už jsem říkal, příběh začíná skvěle, ale nastolené myšlenky vůbec neřeší. Nemluvě o konci, který je jen jednoduché a líbivé heslo, nad kterým když se člověk nezamyslí, může dávat i smysl. Vzhledem k tomu, že je příběh poskládaný ze třech různých částí, není moc prostor pro to rozvíjet různá témata, a tak všichni všechno hned chápou. Dokonce ani není čas vodit postavy po nejrůznějších otevřených lokací a nechat je zacházet do slepých cest, většinou jsou všichni vždy přesně na tom místě, kde je někdo chce mít. 

Vizuální stránka je taktéž jako na houpačce. Co rozhodně nepotěší je třeba úvodní scéna Chrise Pratta, který na koni cválá zasněženou horskou krajinou a nahání raptory. Jednak to na první pohled vypadá, že Chris určitě nejede zasněženou krajinou, a že určitě necválá na živém koni, ale na přístroji kopírující jeho pohyb. K mému překvapivému zjištění on ale na koni skutečně jezdil a dokonce i v té zasněžené krajině. A já si v tom případě říkám proč? Proč to teda ve výsledku vypadá tak strašně a enormně low budget CGI? Takových do očí bijících scén tam není mnoho, každopádně kvalitativně se s to asi s původní trilogií srovnat nedá. Tady sice máte dinosaura na každém kroku, ale to je k ničemu ve chvíli, kdy sledujeme úplně jiné příběhy a navíc většinou v uzavřených lokacích. Naopak v původní trilogii si dvakrát dobře rozmysleli, jaké zvíře naanimovat a jaké mít coby loutku. Taktéž dost museli redukovat počty. Což nakonec dodalo i na hutnosti atmosféry

Na druhé straně ale musím pochválit snahu tam zanechat animatronické loutky. Setkáme se tedy i s reálnými modely menších dinosaurů, což je pro mě mnohem více poutavé nejen směrem ke zvířeti, ale jeho následném vztahu s člověkem. Ve chvíli, kdy přesně na tohle postava Ellie naráží a komentuje, jsem měl stejné pocity. Jo, je to pořád úžasné. Navíc bych určitě našel i spoustu krásných záběrů krajiny, občas i skvěle vypadající akční sekvence (Bryce vs dinosaurus v močálu patří k vrcholům filmu) a samozřejmě různé epičtější bitvy mezi samotnými dinosaury. Mimochodem jedna ze závěru filmu je dost zajímavý námět na vlastní sérii. Každopádně celkově jdi spíše o průměr současné produkce, místy zajímavý. Každopádně velmi snímku prospívá IMAX, pro který je také předně natočen.

Než přejdu ke shrnutí toho objemného textu, zmíním ještě hudební doprovod. Kdysi jsem měl Michaela Giacchina hodně rád. Zamiloval jsem si jeho styl v seriálu Lost (Ztraceni) a jeho práce se mi zamlouvala i v dalších projektech. Každopádně z tohoto filmu si odnáším zvláštní pocit, poněvadž si dohromady nevybavuji jediný jeho originální hudební podkres. Zato si velmi dobře vybavuji originální hudbu od Johna Williamse, a to hlavně proto, že hrála snad každých 10 minut. Doslova pokaždé, když se jeden z hlavních hrdinů objevil na scéně, když byl nějaký záběr na krajinu, když hrdina na něco zajímavého přišel, když vstoupil do místnosti a snad i když otevřel dveře... pokaždé hrála ta všem dobře známá melodie a mě to na konci už fakt štvalo a zvráceně bavilo zároveň. Takových scén totiž bylo velmi hodně.

Nevím, co se panu Giacchinovi děje, ale asi by měl napříště používat méně původní tvorby a zkusit do toho zapojit víc sebe, poněvadž mu to jde, když se snaží. 

Závěrečné zhodnocení

Režisér spolu se scénáristkou stvořili sice koukatelný film, který aspoň z jedné části sympaticky uzavírá či rozvíjí některé postavy, ale rozhodně nesplnil to, co slíbil. Já osobně žádné zakončení ságy neviděl, jen částečné rozvinutí myšlenky, co kdyby se dinosauři dostali mezi lidi. Ostatně název Nadvláda je taky dost zavádějící, neboť o ní film cosi říká na začátku, ale k ničemu takovému reálně nedojde. V ničem. 

Co se týká režie, pak je jasně vidět, že režisér Colin Trevorrow není schopen projekt takových rozměrů utáhnout. Nemá žádný vlastní přínos, žádnou přidanou hodnotu, která by ho odlišila mezi těmi desítkami hollywoodských režisérů, kteří se tam perou o každého diváka. V takovém druhu filmu je to zatraceně potřeba. Jen si půjčuje motivy z původní trilogie, na nichž staví polovinu zážitku, a zároveň buduje svoje, které jsou ale jen kopírkou již dlouhodobě používaných a nepřekvapivých. Což je vidět i na prvním dílu, jen ne tak moc. 

Jednoduše - celé je to jakési ustrašené, jede se na pochybnou jistotu v zajetých kolejích, bez vlastní invence, bez nadšení, bez napětí. Občas to funguje, ale nesmí to stačit pro celý film. Poctivě dodávám, že natáčení probíhalo složitě, zejména kvůli Covidu, ale jako většina dalších diváků, na tento film bych si klidně další rok, dva počkal. Více bych se pak v produkci zaměřil na scénář, aby obsahoval více prostoru pro dinosaury a méně pro zmutované lidi a hmyz. 

Původně jsem chtěl dát 60 %, každopádně čím víc nad tím přemýšlím, tím více jsem zklamaný. Nakonec volím čistý průměr, protože ve správných rukách tohle mělo zkrátka na víc. 

Hodnocení - 50 %


A na úplný závěr ještě kratší reakce kolegy Nevky, jehož reakce na filmy naleznete i na ČSFD.

Rozmáhá se nám tady takový nešvar. Když jdu v poslední době do kina, existuje minimálně 50% šance, že scénář psal někdo, kdo má diváky za naprosté idioty. Rád bych řekl, že přeháním, ale už mám tak nějak dost toho, kolik povedených „náhodiček“ se do jednoho filmu vleze. Máte problém? Na poslední chvíli se zázračně objeví záchrana. Ne jednou, Horste! Dokonce ani dvakrát! Hlavní hrdinové jsou POKAŽDÉ ve správnou chvíli na správném místě, takže člověk prakticky nemusí mít strach, že by se mohlo něco pokazit. Výsledkem je, že se v kině brodíte nekonečnou smyčkou nečekaných problémů a nesmyslných záchran. Napětí nula...

Moc tomu nepomáhá ani fakt, že „nadvlády“ je tady opravdu jen minimum. Z námětu, který v sobě skrývá hromadu potenciálu, se vyklube prachsprosté nic. Když už to totiž vypadá, že by film mohl být (dejme tomu) kreativní, rychle se schováme do nějaké uzavřené lokace, abychom si nemuseli dělat starosti s reálným světem. Chápu, že k tomu přispěly problémy s produkcí (pandemie a další srandy), ale jako omluvu to neberu. Vždycky je lepší radši dva roky počkat než vyhodit ven proškrtaný produkt (i když ekonomicky se to nemusí zdát tak jednoznačné)...

Podobně to je i s dinosaury. Zatímco pár let zpátky to byli tvorové, na kterých série stála, tady prostě „jsou“. Nepřijde vám divné, že o ně vlastně nejde a jedna cool scéna s Bryce v lese to opravdu nevytrhne. Jsem každopádně rád, že původní parta funguje skvěle, čímž se trojka Jurského světa drží aspoň částečně nad vodou. Ostatně i Bryce s Isabellou si dokázaly ukrást většinu scén pro sebe. Škoda, že kombinace obou „týmů“ neměla v téhle patlanině větší šanci vyniknout.

Poznámka na závěr: Soundtrack je na Giacchinovy poměry nevýrazný a repetitivní.