Jsou Slova v bublinách tím ideálním letním anime filmem?

Nový anime film Slova v bublinách, v originále Cider no jó ni kotoba ga wakiagaru, se vynořil tak nějak odnikud. Vlastně jsem na něj narazil až v momentě, kdy mi ho začal Netflix nutit úplně všude. A na první pohled vypadal snímek docela zajímavě. Jak ale nakonec dopadl?

Letní odpoledne, nákupní centrum plné lidí. V davu stojí i Cherry. Plachý mladík, který se snaží vyhýbat komunikaci s lidmi a jediným způsobem, jakým dokáže vyjádřit své pocity, je psaní haiku. Kousek od něj stojí dívka Smile. Mladá influencerka, jež má již od narození trochu zvláštní přední zuby, které se snaží skrývat pod rouškou. Tito dva lidé se vůbec neznají. To se však změní v moment, kdy do sebe omylem strčí a prohodí si své telefony.

Postupně se spolu začnou vídat více a více a vše ještě zesílí, když se rozhodnou najít starou vinylovou desku jednoho seniora z Cherryho práce. Ten si totiž jen přeje, aby si mohl ještě jednou poslechnout hlas zpěvačky z oné desky.

Úplně ze začátku musím říct, že mě Slova v bublinách chytla už v moment, kdy jsem mohl poprvé vidět animaci. Ta se docela dost liší od zaběhlého anime standardu a její živá barevnost si mě okamžitě získala. To vše bylo podkresleno nádherným hudebním doprovodem, u kterého jsem si celou dobu říkal, že už jsem ho určitě někde slyšel a že mi až přehnaně moc připomíná Koe no katači. Aby tomu tak nebylo, když je hudba od stejného autora.

Když už jsem u známějších osobností, režie se ujmul Kjóhei Išiguro, který pracoval například na Šigacu wa kimi no uso. Pokud jste si tuto sérii oblíbili, najdete i zde pár společných prvků.

Se samotným příběhem jsem měl ze začátku lehké problémy.

Měl jsem velký strach, že se vše opět přehoupne do klasické šablony plné klišé. No, a ono tomu tak opravdu bylo. Neříkám to ale nijak v negativním tónu. Děj sice nebyl ničím, co bych ještě neviděl, ale aspoň to bylo vše zpracované velice tak příjemně, až jsem se po chvíli přestal zaměřovat na to, čím je to nové a začal si to jen užívat. Navíc bych si už jen díky audiovizuální přitažlivosti rád pustil snímek znovu.

Ze začátku jsem měl malý problém i s postavami, přesněji s dívkou Smile. Problém, který řeší, mi přišel naprosto malicherný a nedokázal jsem ji vůbec pochopit. Naštěstí se to netýká Cherryho, a i samotný příběh Smile se postupem času začal zlepšovat.

Vztah hlavních dvou postav byl sice pěkně zpracovaný, ale sem tam mě něco zastavilo. Hlavně úplné začátky, kdy byly jejich první velké momenty viděny jen v rychlém sestřihu a určitě by nebylo na škodu nějakých patnáct minut navíc.

Jejich vzájemné interakce, vedoucí k vývoji jejich charakterů, mají úplně stejný problém. Většinou vše bylo pěkně plynulé a příjemné, ale občas se nějaká z postav pohnula ve své osobnosti natolik rychle, že jsem nebyl schopný ji to věřit.

Slova v bublinách rozhodně nejsou špatným kouskem, ale také ne nijak zvlášť skvělým. Pokud se chcete na snímek dívat co nejvíce kriticky a hledat v něm každou chybku, pravděpodobně si ho moc neužijete. Pokud se ale naladíte do správné nálady, kdy si chcete užít opravdu moc pěkný ,,feel good“ film, u kterého dokážete prostě vypnout, nemůžu Slova v bublinách nedoporučit.

Celkově ale také nemůžu udělit více než 68 %. 

Autor článku - Biasim