Jestřábe, vypravuj nám znovu! - Záhada hlavolamu

Foglar považoval Rychlé šípy za své největší dílo a za sebe musím říct, že právem. Ať už se jednalo o jejich komiksové eskapády, či knižní dobrodružství, zaryly se příhody hochů do kulturního dědictví našeho národa velmi hluboko. I dnes skoro každé dítě ví, kdo je Mirek Dušín, anebo co je ježek v kleci a jaké tajemství ukrývá. Dodnes se lidé nazývají plantážníky a ví, co znamenají žluté špendlíky v klopě.

V dnešní recenzi se tedy nebudu ptát na to, zda má Stínadelská trilogie, konkrétně tedy její první díl, mít své místo v knihovně vašeho potomka, protože odpověď je jasné a nevyhnutelné ano. Nebojím se dokonce přirovnat tohle ucelené dílo k jiným, mnohem starším kouskům naší literatury, které bývají součástí maturitních otázek. Dneska se spíše zaměřím na to, zda jsou RŠ opravdu tak bezchybnou partou a zda ještě může fungovat původní Foglarův apel na podporu klubovních aktivit ve volném čase mládeže.

Tím nejdůležitějším bodem je ale jako vždy jedna věc - ilustrace. Podařilo se vystihnout Jiřímu Grusovi atmosféru tohoto jedinečného a tajemného příběhu? Dokázal oživit hlavní hrdiny tak, aby nám byli sympatičtí a jejich protivníky tak, aby to bylo obráceně?

Příběh - Klubovna, klubovna hýbe světem!

Jak už jsem říkal, nechci zde nijak moc rozebírat do detailu různé aspekty příběhu a jeho okolnosti. ale i tak stojí za to si pro neznalé říct základní informace.

Klub Rychlých šípů žije svoji běžnou činností a půtkami s nepřátelskými partami hochů, když se náhle na zdi v jedné z ulic objeví kresba ježka v kleci, legendárního hlavolamu, který je spojován především s hochy ze čtvrti zvané Stínadla, jež se nachází za Rozdělovací třídou. Tito hoši se nazývají Vontové a rozpoznáte je tak, že na klopě nosí žluté špendlíky. 

Nicméně málokterý odvážlivec se tam vydá, neboť Vontové střeží své území bedlivě a cizince nemají vůbec v lásce. To ovšem nebrání RŠ se tam infiltrovat a pokusit se zjistit, proč se opět objevil hlavolam na scéně a jaká je jeho minulost. Nevyhnutelně se dopátrají jména Jan Tleskač, navíc zjišťují, že právě probíhá důležitá volba nového Velkého Vonta, vůdce Stínadel, který má mezi rozhádané party hochů vnést opět smír a spolupráci.

Rozjíždí se tak nelehká detektivní práce, při níž se Rychlé šípy dostávají do víru nebezpečných událostí a odhalení dávných tajemství, která změní Stínadla jednou pro vždy.

Lákavé? Taky si myslím. Čím méně informací máte, tím více si příběh užijete. Navíc, pokud by vás nebavila knižní forma, existují zde seriál z r. 1969 - Záhada Hlavolamu (ten zpracovává i druhý díl trilogie - Stínadla se bouří) a film stejného názvu z r. 1993. Jak jsem již říkal, zcela jednoznačně má smysl, už na základě příběhu a jeho mytologie, si tuto knihu opatřit a nechat její stránky znovu ožít v hlavách našich mládežníků.

Pojďme se teď v krátkosti podívat na to, proč Rychlé šípy vznikly, jestli by stejně mohly fungovat i dnes a jestli to není náhodou všechno tak trošku jinak. A pak se rovnou vrhneme na ilustrace.

Rychlé šípy vznikly na konci 30. let 20. století jako alternativa ke skautingu. Městská dobrodružství s přesahem do přírody se u čtenářů chytila, možná i proto vzniklo podobných děl mnohem více, byť se nejednalo přímo o klubovní činnost. Přímo skautské jsou pouze dva jiné příběhy - Pod Junáckou vlajkou a Devadesátka pokračuje.

Foglarovým cílem bylo pomocí poučných a vtipných příběhů Rychlých šípů zvednout náklad Mladého hlasatele, kde v komiksové formě lapálie hochů vycházely, a také usnadnit vznik čtenářských klubů. Povedlo se nepochybně jak jedno, tak druhé. RŠ si získaly velmi rychle na oblibě a staly se symbolem celé Foglarovy práce. Jak je to možné?

Protože ostatní příběhy jsou klasické, „naivní" povídky o proměně hlavního hrdiny, který se nejčastěji pomocí nepěkných událostí stane vzorem pro ostatní, přičemž vždy pomůže někomu z drápů zlotřilé bandy protivníků. A celé to provází umně zabudované skautské odkazy, návody a hry. RŠ, ačkoliv některé takové prvky taky obsahují, se ale chovají poměrně odlišně.

Hoši se snaží nemluvit sprostě, pomáhat druhým a vytvářet smysluplné věci, ovšem ne vždy se toho úplně drží a ne vždy se všechno na konci dobere úspěšného a šťastného konce. Klub často varuje někoho před blížícím se nebezpečím, ale celá věc někdy skončí vážným zraněním, ne-li přímo smrtí. Vážnou stránku ale často střídaly vtipné příhody.

Co se týká čestnosti a bezúhonnosti této party, to je taktéž na pováženou. Často se totiž stávalo, že ve vyšším zájmu svého poslání se neváhali hoši někam vloupat, s někým se porvat, anebo mírně přestoupit nějaké zákony. Na druhé straně, hoši se vždy snažili své čtenáře vychovat v úctě a respektu k autoritám a policii především.

Stínadelská trilogie je navíc, jako bonus, trochu jiná, více zaměřená na dobrodružný a mystický aspekt, kde se vytrácí jak přílišný a okatý humor, tak i na konci explicitně vyjádřené ponaučení. A vůbec to ničemu nevadí, ba naopak.

Ve zkratce se dá říct, že parta, jako jsou Rychlé šípy, se až na detaily skvěle hodí i do naší doby a svojí přirozeností, různorodostí charakterů a situací, do kterých se dostávají, se možná nejvíce ze všech Foglarových hrdinů přibližují běžnému čtenáři. I dnes člověk může založit svůj klub, aniž by vstoupil do jakékoliv organizace, psát svůj vlastní časopis a podnikat výpravy do útrob své čtvrti, kde může leckdy najít pěkné a nevyřešené záhady minulosti.

Myslím ale, že k Rychlým šípům již toho bylo napsáno dost, vrátím se tedy zpět k recenzi a slíbenému zhodnocení doprovodné kresby.

Ilustrace - Když si od každého půjčíte něco, a přesto stvoříte originál

Stejně jako v případě Chaty v Jezerní kotlině, i zde je ilustrace na obálce něčím, co vás připoutá na první pohled a chcete vědět, co dalšího kniha nabízí. A v tomhle případě to opravdu stojí za podívanou.

Ať je to pohled na střechy domů, do dvora, do temné uličky osvětlené pouliční plynovou lampou, či zachycení party při nějakém důležitém okamžiku ve Stínadlech... vše jsem si užíval a téměř každý obrázek dokázal nejen doplnit okolní text, ale také vyprávěl svůj vlastní příběh, přičemž často se mi stalo, že jsem se do kresby zahleděl a ona mi ožila přímo před očima.

Hodnocení