Jestřábe, vypravuj nám znovu! - Tajemství Velkého Vonta

Vypadá to, jako by Stínadla byla prokletá, poněvadž tam nemůže být nikdy dlouho klid. Poté, co se Vláďa Dratuš, vůdce Žlutého květu, stal Velkým Vontem, zdálo se být konečně všechno vyřešené. Jenže stačilo pár měsíců k tomu, aby se opět vlákna osudů zamotala do tajemných uzlů, které ještě jednou vylákají chlapce z Rychlých šípů do temných uliček a donutí je vyřešit jednu z posledních záhad Stínadel, na kterou snad již chtěli lidé raději zapomenout.

Konec dobrý, všechno dobré?

Aby bylo hned na začátku jasno. Tajemství VV je sice příběhem povedeným, na jednu stranu i celkem progresivním (do děje zasahují výrazně i děvčata z holčičího klubu Amazonky) a ze všech tří dílů snad i nejvíce dospělým. Však také vznikl až dlouho - téměř 40 let - po druhé knize, takže i Foglar měl za sebou více zkušeností a zážitků, které mohl do příběhu vetkat.

Ovšem nemohu si pomoct, ale vždy mám  při čtení pocit, že je to vlastně to samé, co předtím. Opět je v popředí téma ježka v kleci, opět ho je třeba nalézt, opět je Velký Vont v potížích a nikdo jiný, než RŠ to nemohou vyřešit. Veskrze se jedná o stále stejné dobrodružství, okořeněné novou a zajímavou lokací v podobě Kocouřího hrádku, a také řešením patálií spojených s tajemným Cizincem, jenž je zdrojem Dratušova neklidného života. 

Tím neříkám, že kniha je příběhem špatným. V rámci zakončení trilogie a uzavření kruhů funguje skvěle, byť je konec opět trochu přeidealizovaný, avšak samostatně boduje hlavně díky detektivní zápletce, kdy se postupně odkrývá část podivného vzkazu, nalezeného v zahradě Uctívačů Ginga v knize Stínadla se bouří. Nápad rozvést tento nenápadný detail v samostatný příběh, jenž je základem pro celou knihu, byl geniální. A jen dokazuje, jak zvláštní příhody se mohou ve Stínadlech stát. Příhody, které dokáží poznamenat celou tuto rozsáhlou čtvrť.

Tyto detaily pak v negativu vyvažují dle mého příliš zjednodušené postupy. Kupříkladu aby vše dopadlo, jak má, zvolil Foglar netypické chování pro vontskou radu. Když Mirek čte jeden důležitý dokument, jehož obsah znamená jistotu pro zvolení konkrétní osoby do pozice Velkého Vonta, nikdo ho vlastně nepotřebuje vidět. Vysvětleno je to děsivým obsahem, po němž se nikdo nezmohl na důkez, že je to tam opravdu napsáno. Vontská rada by tohle nikdy neudělala, na to je VV příliš důležitá pozice. Anebo stačí jedna jediná rvačka, aby se úplně zvrátil vývoj charakteru a vše bylo tak, jak řeknou RŠ. 

Abych to celé shrnul jednoduše, pak mám asi možná trochu problém s tím, že po tak dlouhé pauze od druhého dílu přišel Foglar vlastně jen s novou variací již čteného. Asi něco jako Star Wars VII, kdy jsme dostali prakticky to samé, jako v originálních Star Wars IV, jen s jinou prezentací. Až se to bojím přiznat, ale jako zakončení celého Stínadelského mýtu se mi o něco více líbila kniha Jaroslava Velinského - Poslední tajemství Jana T. - aspoň co se v rámci vývoje postav (dospívání a uvědomění, čím vlastně Stínadla jsou pro okolní svět) a jejich retrospektivy týká. Na druhé straně je nutné uznat, že Foglar chystal čtvrtý díl, do kterého snad chtěl vepsat vše scházející, čili zde jsem ani nemohl nalézt, co jsem chtěl. Kdo ví. 

Jiří Grus dostal trilogii na další level prezentace

Co se týká ilustrací, pak Jiří Grus jednoznačně v závěru dozrál. Dokázal zachytit ten jemný okamžik, kdy chlapci dospívají, ale ještě jsou stále dětmi. Stejně jako na obrázcích, i v životě to je poznat lehce odlišnými křivkami ve tváři, ve výrazech a postojích těla. Tenhle aspekt vyrůstání sžívání s okolním prostředím je podle mě v kresbách perfektně zachycen.

Stejně tak obšírná mi přijde zachycená atmosféra Stínadel a její ponurost a izolovanost. Dle mého se Jiří Grus dokázal během své práce na trilogii napojit umělecky natolik, až to ze sebe nakonec dostal v nejlepší možné podobě. Naprosto úžasné mi přijdou použité barvy, zejména žlutá a červená a jejich kombinace. Grus navíc zachycuje atmosférické a často hluboké okamžiky, kdy se můžete na obrázek dívat libovolně dlouho a budete v něm stále nacházet všechny možné příběhy. Což se děje u většiny kreseb zachycující kus či panorama města.

Navíc hromada obrázků zachycuje nějaký pohyb a vy ten pohyb dokážete díky zpracování vnímat. No zkrátka skvělá práce.

Najmout Jiřího G. byl úžasný nápad, protože opět přiblížil Stínadelskou trilogii starší generaci a navíc dokázal zaujmout i tu novou, odchovanou poněkud jiným grafickým zpracováním komiksových knih. Zde dokázal spojit oba světy a upřímně doufám, že se v reedici ještě ukáže. 

Závěr

Jak už jsem psal, celkově vzato je TVV parádním dokončením, spousta věcí se uzavře, některé postavy dosáhnou dlouho očekávané spravedlnosti a jiné zase, jako v každém správném příběhu, zůstanou nevysvětleny. Nové lokace, kterých je ve Stínadlech asi nekonečno (jak velké vůbec jsou?), nové postavy a jisté části příběhu dělají z knihy důstojný a nejspíše ne úplně chtěný úplný závěr velkolepého příběhu, jenž přetrvá ještě nějakou tu generaci. Tohle vydání navíc vyzdvihuje ilustrace, jež úžasně doplňuje vyznění příběhu a emoce prožité při čtení okolních řádků. 

Bonus

Jako vždy, i zde je kniha doplněna sešitkovým překvapením, v němž se tentokrát skrývá poklad. Jde o komiksovou verzi zachované kapitoly z chystaného pokračování stínadelského dobrodružství, zaměřené právě na postavu Jana Tleskače. A jde o parádní bonus, který se vás zanechá ten zvláštní pocit, kdy se dozvíte kus historie, která vás zajímá, no přesto to ve vás zanechá opět další otázky. 

Hodnocení - 90 %

Nakladatelství - Albatros

Datum vydání - 2021

Ilustrace - Jiří Grus

Autor recenze - Michal Černý