Jestřábe, vypravuj nám znovu! - Strach nad Bobří řekou

Strach byla velmi dlouho kniha, kterou jsem se nejen (dost prozaicky) bál číst, ale taktéž jsem velmi dlouho nevěděl o její existenci. Jakmile jsem tedy tuto skutečnost zjistil, začalo pátrání na internetu o čemže tedy vypráví její příběh. Nadšení a radost z tohoto objevu se ale velmi brzy vytratilo, protože jak jsem zjistil, nic veselého na mne prý tentokrát nečeká.

Knihu jsem si tedy pořídil a byl rád, že ji mám, ale na nějaký čas byla zařazena do knihovny a mě na ni čekala psychická příprava. No co vám budu povídat, byla úplně zbytečná pauza, která mi jen oddálila zážitek z náramného čtení.

Nikdy nezradíme!

Abychom si rozuměli, Strach je skutečně asi tím emočně nejtemnějším románem, jaký Foglar napsal. Ty tam jsou bezstarostné taškařice hochů i dívek, podivný, ale vzdálený svět dospělých, hádky a rvačky s vrstevníky o nejrůznější maličkosti či boje o první místo v třídní oblibě. Tady se jde do hloubky, která je více než dost propojena s realitou.

Příběh ihned na začátku dává jasně najevo, v jakém prostředí se bude čtenář po celou dobu pohybovat. Do země přichází Nepřítel, jenž si vojensky zabírá území, zakazuje různé spolky a lidi, kteří se Nepříteli znelíbí úplně čímkoliv, nechá prostě zmizet. Do toho vzniká kolaborantská organizace Prapor, jejíž členové ještě více znepříjemňují život nejen naším hrdinům, ale obyvatelům celé země. A do třetice toho nejhoršího, objevují se Přístavní povaleči, parta, která se snaží na vlastní pěst zastavit činnost Hochů od Bobří řeky a uzmout jejich tábor ve Sluneční zátoce pro sebe.

Ať tak či tak, tentokrát jde nejen o čest, hrdinství či přátelství, ale zejména o život, což si velmi dobře uvědomuje hlavně Rikitan, jemuž za vedení zakázaného oddílu hrozí trest nejvyšší. 

Pro čtenáře neznalé Foglarova života a jeho skutků, popřípadě pro čtenáře úplně nové, kterým se třebas první díl líbil a těší se na druhý, bude toto vyprávění poutavé, ale rozhodně nevyzní jeho poselství tak moc naplno když víte, čím vším si musel Foglar jakožto vedoucí oddílu projít. Pro mnohé to asi bude překvapení, ale skutečně to nebyl jen v teple u ohně na táboře či doma u kamen sedící pohodlný spisovatel, jenž nemá na práci nic jiného než si vymýšlet knihy pro děti. 
Byl hlídán za nacistické okupace, byl hlídán a zakazován za komunismu, učil se za pochodu s každým novým táborem, s každou novou oddílovou schůzkou, dělal hlavně na začátku spoustu chyb a kromě lidské dobroty se setkával i s opačnou lidskou stránkou. I proto se snažil v mládeži rozdmýchat odvahu a sílu postavit se za sebe, dokázat neustoupit a neutéct. 

A tak zatímco Hoši od Bobří řeky zachycují to krásné a dobrodružné na takové práci s mladými hochy, Strach přináší pravý opak a předkládá příběh plný smutku a bolestných zkušeností, který je zakončen tak moc nadějeplně, jak to jen jde.  Oba dva díly jsou však nádherně zpracovanými kronikami Foglarova života, které naplno vyniknou i se znalostí dalších jeho příhod z téhož období. A nejen jeho.

Je skvělé, že Foglar vymyslel další sadu 13 bobříků, které jsou podle mého tentokrát více navržené do obtížnějších podmínek. Nepij několik hodin při aktivitách na slunci, nauč se souhvězdí, rozdělej oheň bez použití papíru či jiných podobných podpůrných hořlavin, urči správně čas podle svého vnímání, dvě hodiny bez hnutí a se zavázanýma očima jen seď... a to nejdůležitější a nejtěžší - zůstaň věrný klubu, oddílu či kamarádovi jeden rok. Zejména to poslední je bezesporu důležitý záchranný kruh pro chlapce, kterým někdo chce násilně rozpustit jejich oddíl. Věrnost, statečnost, trpělivost.

Ilustrace jako dokonalý stroj času

Říkám to sice často, ale tohle se sluší neustále připomínat. Kvalitní ilustrace dokáží prožitku z knihy přidat neuvěřitelné množství plusových bodů. Je to stejné jako v filmu. Scénář nemusí být v nějaký moment úplně nejchytřejší, stačí, když k tomu přidáme něco vizuálně zajímavého a pozornost je roztříštěna. 

Ticho762 zde rozjel virtuózní mistrovské představení, kde na mě takřka z každého obrázku a každé situace dýchá atmosféra doby, jako kdyby tam tehdy stál a maloval to přímo na místě. Tak věrně je všechno zachyceno.

Hra stínů, výrazy ve tvářích, detaily v pozadí, detaily v popředí, vůbec vybrané části příběhu, které se rozhodl zachytit, jsou dobře zvolené, stejně to platí i v případě jakýchkoliv předmětů, jež jsou různě rozesety po stránkách. Přesně taková kresbami mě dokáže zaujmout už na obálce knihy a já si ještě před jejím rozbalením zkouším živě představit, jaká nádhera se tedy musí ukrývat uvnitř. 

Neskutečně se mi líbí detailní zachycení budov ve městě, ale i malé vesničky v poli, ohromně atmosférické je zpodobnění bouřky i měsíční noci, rozsvícené přízemní okno v noční ulici, stavba tábora... zkrátka, nemůžu si pomoct, ale prakticky nedokážu na doprovodných ilustracích najít cokoliv, co bych zde chtěl zkritizovat. Tohle se skutečně povedlo a osobně řadím Tichovu práci k tomu nejlepšímu, co nám Albatros v nové reedici nabídnul. 

Závěrečné hodnocení

Je neuvěřitelné, jakým skvělým způsobem se dokázal po 50 letech Foglar vrátit ke svým starým postavám, navázat čistě na jejich předchozí dobrodružství a vehnat je do nových a nebezpečných situací, nyní psaných rukama již zkušeného spisovatele a vedoucího oddílu. Možná se nebude pro mnohé jednat o úplně příjemné čtení, ale na druhé straně je plně autentické. Jde o vzácný román, zachycující reálie života za okupace. Foglar nám hlavně tímto dílem zanechal velmi důležité memento pro další generace. 

Příběh navíc doplňuje perfektní a propracovaná ilustrace, jež dodává čtení při svitu lampičky (a ještě lépe baterky pod peřinou) nový rozměr. Tahle kooperace se povedla na jedna s hvězdičkou. Přesně takhle má vypadat moderní zpracování staršího a neprávem opomíjeného románu. 

Hodnocení - 100 %