Jestřábe, vypravuj nám znovu! - Stínadla se bouří

Tajemná, lstivá a nebezpečnější než kdy jindy jsou zákoutí stínadelská. Jak pokračuje hon Rychlých šípů za tajemstvími těchto záhadných uliček a podařilo se Jiřímu Grusovi navázat na skvělou práci u předchozího titulu? 

Příběh - Jak daleko jsou Rychlé šípy ochotny zajít, aby uchránily vzácný artefakt?

Stínadla jsou rozpolcena, Vontové jsou nejednotní a vše ovládá zdánlivý chaos. A stačilo tak málo. Ztráta Ježka v kleci, mocného symbolu Vontů. Jenomže věci jsou jinak, než se na první pohled zdají a Rychlé šípy velmi brzy poznávají, že k tomu, aby ve Stínadlech opět zavládl mír a slušnost, musí se opět vydat, tentokrát ještě hlouběji, do temných a nebezpečných uliček, aby opět pomohli nastolit spravedlnost a úctu k tradicím. Jenomže tentokrát je to bude stát mnohem více, než pár šrámů na těle.

Foglar v druhém díle své slavné trilogie rozehrává tajemnou pouť za tajemstvími historie vontské organizace a spolu s partou Rychlých šípů poznáváme, jak to vlastně kdysi celé začalo. Dokonce se znovu objevuje Ježek v kleci, domněle ztracený v nenávratnu. V rukách jej drží tajemný a nepřemožitelný Široko, jehož úmysly jsou, aspoň zpočátku, nejednoznačné a podivné. Navíc, RŠ se dostává do ruky vzácný artefakt, jenž dalekosáhle překonává význam ježka, což je ale bude stát mnoho trápení a těžkých situací.

Je celkem pravidelné, že pokračování úspěšných děl bývají mdlá, nudnější a celkově nedosahují kvalit prvního dílu. To ale naštěstí platí více o filmech, než knihách a Foglar to zde jednoznačně dokazuje. Stínadla se bouří rozvětvují mystiku a historii Stínadel velmi čtivým způsobem, navíc do příběhu dodává jistá morální dilemata, která mohou rozpoltit i čtenáře. Nechci prozrazovat mnoho, ale věřte, že v jeden okamžik si budete přát, aby se hoši zachovali jinak, odhodili veškeré svoje plány a uchránili tak jednoho ze svých členů od tragického osudu. Až k této pasáži dojdete, zcela jistě pochopíte.

Obecně se dá říct, že v mnohých aspektech druhý díl převyšuje první knihu a čtenář má šanci se ještě hlouběji ponořit nejen do vontské historie, ale také do života samotného klubu. Taktéž se ještě více ukáže, že Bratrstvo Kočičí pracky je parta závistivých a prohnilých individuí, která se neštítí udělat cokoliv, aby pokořila svoje soky. Poznáváme taktéž nové stínadelské lokace, nově vzniklé party (Uctívači Ginga, či podivné Rezavé klíče) a vlastně si celou dobu přejeme zasáhnout a být u všech těch dobrodružství (až na několik okamžiků) spolu s hrdiny příběhu.

Sečteno a podtrženo, Stínadla se bouří je nejen výtečné pokračování rozehrané partie, která navazuje tam, kde předchozí díl skončil, ale také parádní sondou dospívání a sem tam i pokládá nevyřčené otázky, které otáčejí střelkou morálního kompasu do zbláznění. A když odbočím od knih, je veliká škoda, že černobílý seriál z roku 1969 spojil první a druhý díl do jednoho scénáře, přičemž odsud si vypůjčil prakticky jen postavu Široka. Tento příběh by si zasloužil samostatné zpracování a jednoznačně říkám, že tento díl je nejlepším ze všech.

Ilustrace - Je to opět skvělé, ale...

Jiří Grus je na první pohled skutečně umělec. Postavám dokázal vdechnout novou energii a spojil několik podob do nového, a přesto podvědomě známého vzhledu. Za ilustrace k prvnímu dílu ode mě dostal 100% a neměl jsem prakticky žádnou výtku. To se ale tentokrát maličko změnilo.

Nebojte se, není to nikterak nic zásadního, jenomže já jsem člověk, který si rád všímá detailů i na místech, kde to není zrovna moc akutní.

Co mě totiž tentokrát trochu zarazilo je výraz tváří. Na mnoha místech mi totiž přijde, že je u všech postav stejný. Třeba na obrázku pod tímto odstavcem si můžete všimnout, že všechny postavy jsou v jakémsi křičícím stavu, nicméně všechny ve stejném. Detail, kterého si asi každý nevšimne, nicméně mně to přijde trošku podivné.

Taktéž se mi nelíbí na většině míst nosy (ano, čtete správně). Tím chci říct, že mi celkově nepasují ke zbytku obličeje a ano, opět mi přijdou trošku generické a při pohledu na ně se zkrátka neubráním pocitu, že autora popadla mírná nechuť se popasovat s takovými detaily. Ale pokud je to opravdu jen můj pocit, omlouvám se.

A za poslední. Výše jsem naznačil jistý moment v příběhu, který není zrovna jednoduchý a emočně slabší povahy jej budou považovat za velikou zradu. No já si tak připadám v tom kresleném případě, neboť mi při zachycení těchto okamžiků chybí ta jednoznačná emoce, která k situaci patří. Tedy smutek a zlost zároveň. A přitom je to dost zásadní moment v historii klubu.

Suma sumárum ale s kresbou nemám žádné veliké problémy. Jiří Grus opět dokázal, že to s Foglarem prostě umí a jeho postavám dokáže vdechnout život. Kdo má být nesympatický, je takový. Komu máte fandit, fandíte nu. Široko je nakreslený absolutně perfektně a na několika místech jsou Rychlé šípy tak úžasně zpracovaní, až jsem se musel radostí usmívat. V takových momentech mi byly nějaké nosy a výrazy úplně ukradené. Dvěma slovy - Mistrovská práce.

Hodnocení

Jak už jsem říkal, druhý díl je společně s ilustracemi asi jedna z těch nejlepších koupí, které můžete v této reedici udělat a mít tak naprosto úžasnou památku na spojení těchto dvou umělců ve spirále času. 

Jediné, co bych celému dílu vytkl, jsou pak výše zmíněné detaily, které ale si v důsledku překáží jen mně. Celkové hodnocení tedy zůstává na skvělých 95 % a pokud jste tak ještě neučinili, okamžitě si knihu pořiďte. Vážně stojí za to.

Bonus

Je už zvykem, že součástí knih bývá vložený sešit, jenž tentokrát nabízí zcela prostou a jednoduchou věc. A tou jsou omalovánky. Svými vlastními barvami tak můžete oživit výjevy z příběhu a dát jim svůj vlastní šarm. Vhodné pro vaše nejmenší, pokud si samozřejmě nechcete kreslit sami. Tady asi nelze nic namítat, ne vždy potřebujeme k zábavě hlavolamy a soutěže.

Nakladatelství - Albatros

Ilustrace - Jiří Grus

Rok vydání - 2020

Autor recenze - Michal Černý