Jestřábe, vypravuj nám znovu! - Hoši od Bobří řeky

25.05.2021

Pokaždé, když se rozhodnete vydat reedici Foglarových děl, budou vás čekat dva velmi nelehké úkoly. Ani jeden tedy není povinný, nicméně pokud chcete oslovit co největší počet chlapců a dívek v mladém věku, a zároveň potěšit i ty, kteří na Jestřábových příbězích vyrůstali, nevyhnete se jim.

Tím prvním je upravit řeč knihy tak, aby jí nová generace rozuměla. Přeci jen, původní texty obsahují na mnoha místech slova a označení, která se dnes již nepoužívají, mají jiný tvar či podobu. Přitom ale nesmíte porušit typický styl vyprávění a jedinečnou skladbu slov. Druhým úkolem je najít takového ilustrátora, který, ačkoliv bude srovnáván s velikány, jakými byli kupř. Zdeněk Burian, Jan Fischer, nebo Marko Čermák, obstojí a hrdě se postaví se svojí prací vedle nich.

Tímto odvážlivcem je nakladatelství Albatros, které se ve spolupráci se Skautskou nadací Jaroslava Foglara rozhodlo přinést v novém kabátě nejen knihy, ale také jejich audio verze, deníkové záznamy, speciální sběratelská vydání, komiksy a další doplňkové materiály. V neposlední řadě také díla těch autorů, kteří na Foglarovo dílo přímo navazují, anebo rozvíjí jeho myšlenky.

Jak se povedlo Albatrosu oživit Jestřábův odkaz? Mají jeho příběhy a podobenství ještě místo v dnešním světě? A byli vybráni ti praví ilustrátoři? Pojďme si na tyto otázky postupně odpovědět.

Začneme titulem, který si nakladatelství vybralo jako startovač celé série.

Hoši od Bobří řeky - Příběh a charisma textu

Ve chvíli, kdy mi kniha padla do ruky, a já měl možnost zběžně prolistovat její stránky, věděl jsem, že mě čeká nelehký úkol. Napsat text, který bohužel bude mnohem více kritický, než jsem čekal a než jsem chtěl. Vykročíme ale pěkně od začátku a tím, co mě osobně potěšilo nejvíc.

Už po několika úvodních větách mi intuice napovídala, že ač proběhly jazykové úpravy, na tomhle příběhu a atmosféře se to nijak nepodepsalo. Všiml jsem si pasáží, které dokonce nejsou oproti originálu tak těžkopádné, a také citlivých nahrazení archaických výrazů jejich moderní úpravou. Ale ať byly udělány jakékoliv korekce (omlouvám se, nechce se mi porovnávat každé slovo s originálem), v žádném případě se nic z původního vyznění a celkové atmosféry nevytratilo. To mi následně potvrzovala každá další přečtená stránka.

Avšak je tu druhá strana mince. Ač jsem tomu rád, vnímám, že ponechaná původní stylizace je důvod, proč se Foglarovy knihy, a jeho odkaz obecně, vzdaluje o další krok pozornosti dětí a mladistvých a jejich zájmů. O tom ale později.

Příběh samotný je jasný a přímočarý, dokonce se dá hovořit o přílišné jednoduchosti až naivnosti. JF do knihy vložil spoustu svých reálných zážitků a v hlavních postavách projektoval ty chlapce, které ve svém životě opravdu potkával. Také do ní napěchoval mnoho rad, postupů, cvičení a morálních pouček, které měly své čtenáře nadchnout a nejlépe je přivést ke skautskému způsobu života, anebo se jej snažit v některých aspektech do svého života. To vše na úkor nějakého hlubšího posunu hlavních postav, nebo dějové rozmanitosti ve významu toho, že každý charakter má na začátku jasně daný profil, ze kterého prakticky nevystoupí. I tak je ale příběh natolik přitažlivý, že s každou další kapitolou chcete vědět, co bude dál, co dalšího se chlapci naučí a jak moc úžasný Rikitan ještě dokáže být. 

Zkrátka.

Jirka a Vilík jsou dva nerozluční kamarádi. Žijí ve staré čtvrti a stejně jako ostatní chlapci jejich věku, poflakují se po městě, občas zajdou do kina a sem tam se připletou k nějaké potyčce. A příšerně se nudí. Jednoho podmanivého jarního dne, konkrétně 13. března, však potkají Rikitana, mladého muže, který jim nabídne nový život plný dobrodružství a skvělých dovedností. Spolu následně založí oddíl 12 hochů a jednoho vedoucího, zvaný Hoši od Bobří řeky.

Rikitan chlapce učí mnoha věcem. Cvičí je ve fyzické zdatnosti, vymýšlí pro ně různé hry a aktivity, které bystří jejich mysl, v jedné etapě dokonce poznávají hodnotu peněz vydělaných poctivou prací, a také jim předává určité vzorce chování a uvažování, zahrnující čest, pravdomluvnost a upřímnost. Na výpravách je seznamuje s příběhem Roye, chlapce, který žije v kanadské divočině se svým otcem a jehož dospívání ovlivňuje indián Svištící šíp. Ten Royovi předává svoje znalosti, vypráví mu o svém lidu z hor a zušlechťuje ho ve zdatného a moudrého muže pomocí nejrůznějších úkolů.

Na základě tohoto příběhu se na scéně objevuje lovení bobříků, neboli odznaků, které každý z chlapců získá za splnění různorodých aktivit.

Víc nemá smysl prozrazovat, neboť je většině jasné, že se jedná o přímočarou a jasnou klukovskou romantiku (byť se kniha dobře čte dobře i slečnám).

Západ slunce, šumící řeka a praskání vlastnoručně nařezaného dřeva v ohništi, podpořené kytarou a tichým nápěvem jedné z tábornických písní, oslavující divokost a krásu mládí. Hlavou se vám honí všechny ty skvělé okamžiky při stavění hráze, hledání tajných zákoutí v okolí, luštění záhad a zdolávání fyzických limitů. Taktéž se zde rodí nezdolná a opravdová chlapecká přátelství, která se zdají být, i přes to, že je každý z chlapců jiný, nevyčerpatelná až do skonání světa.

Ilustrace - Pěkná kresba na nepřesném místě

Zatímco o samotném textu nemohu říct jakékoliv významné negativum, v případě kreseb autorky Ester Kuchynkové už tak nadšený nejsem. Jenomže to je opět na více řádků.

Nejprve chci upozornit na věc, které jsem si všiml ihned po zhlédnutí několika ilustrací, včetně té na obálce. Je jí důraz na zelenou barvu. Její různé odstíny obsahuje většina ilustrací, zelená jsou dokonce čísla kapitol a stejné barvy je i lacetka (to je ta šňůrka, co je v knize jako záložka).

Jako člověku, co zná příběh detailně, mi bylo okamžitě jasné, k čemu se tento přehršel zelené pojí. Během jednoho tábornického dne se na scéně objevuje postava Zelené příšery, která zpestřuje hochům už tak poučný a dobrodružný pobyt u řeky. Důraz na tuto část příběhu, který vás provází úplně celou knihou, je podle mě úplně zbytečný, protože je sice důležitým obdobím v jejich táborovém životě, ale není zdaleka tím hlavním, na čem celé vyprávění a jeho detaily staví. Příště bych se vůbec nebál kupř. zbarvit jen ta čísla kapitol, které se celé záležitosti týkají (objevují se až za polovinou knihy), stejně tak zdůraznit tyto okolnosti v doprovodné kresbě jen v místech, která se k tomu hodí.

Ale i když se ke knize dostanete poprvé a neznáte příběh, pořád to bude moc  "jednobarevné". S tím si musíme doplnit jednu další, důležitou informaci. 

Do výtvarné části knih totiž v početném zástupu zasáhne moderní komiksová scéna v podání mladých umělců, kteří různou měrou ovlivňují soudobý styl právě v tomto odvětví vyprávění příběhů. 

Když se tedy vrátím k původní myšlence jednobarevnosti, pak od komiksového zpracování vybraných úseků příběhu, jenž se odehrává v mnoha barevně nasycených prostředích, a to i z hlediska ročních období, prostě očekávám větší živost a snahu si pohrát s rozličnými barvami a jejich odstíny, kterými lze velmi jednoduše ovlivnit náladu čtenáře.

Co se týká samotného komiksového zpracování, ne úplně všude to sedí, ale co je důležitější, jednotlivé ilustrace se málokdy doplňují, spíše mi přijde, že zde autorka chtěla vyzkoušet více stylů podle toho, jaká situace zrovna v příběhu panuje. Jednou jsou výjevy od sebe oddělené rovnými liniemi, jindy jsou uspořádané paprskovitě, pak zase v jakési snové a prolínavé verzi...jednoduše, pokud by byly zvoleny dva styly, které by se střídaly v závislosti na tom, v jaké rovině příběhu se pohybujeme, pak bych to snad i uvítal, ale takto podáno je to poněkud rušivé. Až se zdá, že ilustrace nepochází od jednoho, ale třeba i 4 autorů.

S velkým počtem pokusů o uchopení atmosféry a zachycení důležitých okamžiků e spojeno velmi zvláštní zpodobnění hlavních hrdinů. Mám na mysli to, že jednou vypadají na 10, poté na 15. Střídají se jim pravidelně účesy a délka vlasů, rysy obličeje (jednou zaoblený, podruhé ostrý, jindy něco mezi tím), dokonce i celková vizáž a tím i charakter a vnímání postavy během příběhu.

Svojí kapitolou je pak oblečení, které se stylem pohybuje někde na rozmezí konce 90. let 20 století a nového tisíciletí, přičemž k novému zpodobnění chlapců sedí. Co mohu pochválit je to, že Ester naštěstí nezvolila úplně tu nejvíc moderní vizáž, protože si nedokážu představit, že by zde postavy pobíhaly v tom, co se nosí dnes. K povaze příběhu totiž naše doba vůbec nesedí.

Takhle jim zůstal přirozený vzhled kluků, kteří na první pohled v kapse nenosí nejnovější chytrý telefon, jsou zvídaví a z každé jednotlivé ilustrace na mě svítí radost z práce v každém tahu.

Což je ostatně poslední věc, o které budu v souvislosti s kresbou podrobněji hovořit. Chci říct, že ačkoliv mám potíž přijmout ilustraci jako celek a doplnění příběhu, jednotlivě jsou obrázky přinejmenším podařené.

Na ilustraci je znát zkušenost s komiksovým zpracováním. Detaily těla a okolního prostředí jsou dostatečně prokreslené a mají v sobě život a pohyb. Některé zachycené scény se mi dokonce líbí natolik, že bych je bral i do své knihy na foglarovské téma, kdybych nějakou napsal. Velmi se mi líbí zpodobnění Royova příběhu a mrzí mě, že má tak málo prostoru. A přitom by si ho zasloužil mnohem víc, než právě Zelená příšera.

Ester se ve většině případů rozhodla vykreslit důležitý a zajímavý bod příběhu, což je mírná kompenzace ve chvíli, kdy je ilustrace buď zbarvená rušivě do zelena, anebo její styl úplně neladí s atmosférou vyprávění. V neposlední řadě musím zmínit Rikitana, jenž si je kupodivu všude podobný, s výjimkou přebalu, kde je podle mě jeho ztvárnění nejlepší. Jeho vzezření s jeho mluveným projevem až tolik neladí, nicméně v jeho případě mi to nevadí, sám ani nevím proč.

Plusovým bodem je určitě přehledně zpracovaná mapa míst, kde se všude skupina hochů pohybovala a jaký důležitý předmět se v dané lokalitě nachází.

Patří foglarovky do 21. století?

Je samozřejmě velmi naivní si myslet, že v digitální přítomnosti budou pro děti a mládež od 7 do 18 let blízké příběhy, které staví na skautingu a jeho ideálech a jsou zasazeny do světa, jenž si mnohá mládež nedokáže představit.

Všechny generace dětských čtenářů do konce 90. let 20. století žily ve světě (tím myslím naše území), kde jít s partou kamarádů ze základky do přírody, a tam přenocovat, byl vrchol dobrodružství. Až přelom tisíciletí přinesl razantní změnu, která vyústila v to, co žijeme dnes.


Dnes už není potřeba znát zpaměti 100 druhů bylin a stromů, když vám vše řekne aplikace v mobilu. Není potřeba umět číst v mapě, když vás navigace dovede přesně na místo tou nejrychlejší cestou. A proč zakládat klubovnu, či do klubu vstoupit, když můžete ze svého pokoje komunikovat s celým světem a ještě si tím vydělávat?

I přes to všechno odpovídám ano. Foglarovky patří do každé doby.

Když se budeme bavit konkrétně o této knize, pak nečekejme, že se po jejím přečtení 11letý Ondřej rozhodne sehnat další členy do party, lovit bobříky a snažit se být tím nejlepším chlapcem ve své čtvrti. I když stát se to může.

Pokud bude něco minimálně fungovat, pak nabídnutý seznam základních morálních hodnot, kterými se hlavní hrdinové snaží řídit, a který může být inspirací k ohleduplnějšímu chování ke svému okolí. Ať už jsou jím lidé, zvířata či příroda. Stejně tak aktivity hochů v příběhu mohou nakopnout čtenáře k jakékoliv jiné akci. Četba, umělecká činnost, sbírání známek, tanec apod.

Jednoduše, základní pilíře jsou nadčasové a mají důležité slovo při výchově mládeže v roce 1937, 2000 nebo 2100. Na tom nic nezmění ani situace, kdy byste četli tuto knihu v kolonii na Jupiteru.

Hodnocení

Přes všechny výhrady, které ke knize mám, ji mohu jedině doporučit. Nechat novou generaci se opět ponořit do tajuplných a dobrodružných sítí klukovského života v novém a přístupnějším oděvu, je skvělý a záslužný nápad.

Hoši ze Sluneční zátoky, v čele s Ester Kuchynkovou, si tak za svoji práci zaslouží hned dva bobříky - Odvahy a dobrých činů. Tato prvotina celé edice dokáže zcela jistě upoutat pozornost (byť díky kresbě to bude pozornost menších čtenářů) a dává tak najevo, že určitě i další ilustrátoři dostali stejnou kreativní svobodu.

Abych nezapomněl. Každá kniha obsahuje i vložený sešit, v tomto případě je to souborný popis všech 13 bobříků i s tabulkami pro zápis výsledků. Ten vypadá skvěle a přidává k celkovému hodnocení pár bodů navíc. Ke knize se navíc pojí i webová stránka www.13bobriku.cz, kde je vložený sešitek prakticky v digitální podobě.

Suma sumárum, sice s několika zaškobrtnutími, ale celkem svižně a cílevědomě se vydává celý tento projekt do závodu se sebou samým. Vykopnutí série i kniha samotná si zaslouží solidních 75 %, byť je v tom započítán kousek nostalgie a pocit, že je tu opět příležitost si udělat doma sbírku všech Foglarových knih.


Nakladatelství - Albatros
Ilustrace - Ester Kuchynková
Rok vydání - 2018

Autor recenze - Michal Černý