Jestřábe, vypravuj nám znovu! - Boj o první místo

Hned na začátku se přiznám, že tento příběh patří k mým třem nejoblíbenějším foglarovkám, zároveň byl jedním z prvních, který jsem kdy četl. Už jen proto jsem neskutečně rád, že jeho nové vydání se povedlo a ve svém boji o první místo s ostatními tituly v reedici Albatrosu neponechává nic náhodě. Nebudu ale předbíhat, vše pěkně postupně.

Příběh - Když se boj přemění v růst

Petr Solnar se po prázdninách do třídy vůbec netěší. Důvodem nejsou ani učitelé, ani žádný předmět, či cokoliv, co by se týkalo učení. V tom si vždy věřil a nikdy neměl důvod se znepokojovat, co se známek týkalo. Tím problémem je totiž jeho spolužák - Ruda Lorenc.

Ruda je sportovec, pohledný mladý hoch, jenž v mnoha oblastech vyniká nad ostatními chlapci v lavicích. Vybraná mluva, perfektně padnoucí oblečení, mrštnost...zkrátka, většina chlapců jej obdivuje a při každé přestávce bývá obklopen skupinou svých příznivců, ke kterým může promlouvat a vyprávět jim své úžasné příběhy.

Petr též touží po obdivu ostatních, chce se Rudovi podobat, ba co víc, chce být lepší než on. Uznává všechny jeho dobré vlastnosti a o to víc ho mrzí, že se s ním nemůže skoro v ničem rovnat. Jenomže tu jsou i věci, které Petra od Rudy odpuzují.

Má sice hodně ,,přátel", ale až na jednu výjimku si žádného z nich neváží. Svého zvláštního postavení ve třídě spíše zneužívá, je k hochům neurvalý a občas i hrubý. Až do posledních prázdnin se dalo vše překousnout, přestát a vydržet, ale Petr cítí, že následující rok, jenž je posledním na této škole, bude zcela jiný. Je nervózní a zdrojem tohoto pocitu je jen Ruda.

Tak začíná jeden obyčejný příběh chlapce, který během několika měsíců vyroste v muže. A abych řekl pravdu, přesně tahle tvorba mě u Foglara baví nejvíc. Jednotlivec proti všem. Samozřejmě ne úplně doslova, ale není to příběh o žádné partě, klubu či oddílu (byť ten zde také hraje svoji důležitou roli), ale o jedinci, jenž je stejný jako jeho čtenáři, nebo se aspoň může v lecčems podobat, a který se během každé další stránky posunuje kupředu ve svém odhodlání, síle, moudrosti a statečnosti.

Zkrátka, takový příběh slouží i jako skvělá motivace a nabízí mnohé morální zásady, užitečné za jakékoliv situace.

Kniha možná lehce mate svým názvem. Boje o první místo se v knize skutečně dočkáme, ale nelze říct, že se jedná o konstantní záležitost celého příběhu. A o čem tedy vypovídá?

Po seznámení se s hlavními postavami a vedlejšími charaktery sledujeme Petrovo dospívání v mnoha ohledech. Zatímco dříve měl zájem o spoustu věcí, v posledním ročníku neví, kam by se vrtnul. Rád by se vymanil z nudně prožitého dne mimo školu, ale nemůže najít vhodného parťáka pro jakoukoliv akci. Zajímavým okamžikem se stává jedna dramatická událost ihned na začátku vyprávění, která má jen jednu úlohu. Ukázat Petrovi, že vše může být ze dne na den úplně jinak.

Postupně narůstá napětí mezi Petrem a Rudou, přičemž je dobré si všimnout faktu, že se Petr nemusí nijak snažit upozornit na jeho chování, skryté záměry, či přirozenou agresivitu. Sám sebe a svými skutky ponižuje před ostatními a Petr je po celou dobu tím slušným a poctivým chlapcem, jako na začátku. Nemusí dělat nic, přičemž jen reaguje na Rudovy výpady. V knize jsme pak svědky další velmi smutné události, se kterou se Petr popasuje výtečným způsobem, což mu přinese spoustu plusových bodů u spolužáků. Bez vypočítavosti a kalkulace.

Velmi důležitým milníkem je příchod nového spolužáka - skauta. Ten se sice velmi brzy dokáže zadaptovat na prostředí a ze svého skautského jednání mu zbude pramálo, ale i tak dokáže v Petrovi zažehnout jiskru naděje, že přeci jen existuje činnost, při které by se mohly uplatnit jeho tužby po lepších kamarádech a zajímavých dobrodružstvích.

Jen odbočka. Je zajímavé, že skauti se ve Foglarových knihách objevují sporadicky a jeho nejznámější hrdinové jimi ani nejsou. Teď je řeč o Rychlých šípech. Tématika je zřejmá i v knize Hoši od Bobří řeky, kde se zformuje oddíl pod vedením Rikitana, ale ani tak se tam slovo skaut či junák prakticky nevyskytuje. Zkrátka, Foglar zahrnul skautské sdružení do svých knih jen jako rozbušku, či určitý druh motivace pro své hrdiny, jinde hrdinové vstoupí do oddílu v polovině vyprávění (aniž bychom se nadále dozvídali hluboké podrobnosti z jeho fungování), anebo na konci. Výjimkou tak zůstávají knihy Pod junáckou vlajkou a Devadesátka pokračuje, což jsou vyloženě skautské příběhy. Ale vrátím se zpět k tématu.

Abych již nadále neprozrazoval moc z příběhu - Máme zde chlapce, který chce mít jen poctivého kamaráda, se kterým by se mohl odtrhnout od všedního světa okolo. Přitom mu do života zasahuje neurvalé a hrubiánské chování spolužáka, jemuž nechce být po ruce a podporovat jej. Napětí mezi nimi neustále stoupá, přičemž se schyluje k rozhodujícímu ,,souboji". Ten přijde skutečně až na závěr knihy a je proveden vcelku originální a nenásilnou formou.

Mezitím je tu několik okamžiků, které se více či méně odrazí v chování nejen těchto dvou soků, a které samozřejmě přináší čtenáři jasná morální i lidská poselství. Důležitou událostí, jak jsem naznačil výše, je i návštěva skautského oddílu.

Příběh jako takový se snadno hodí i do dnešní doby, dá se dokonce i říct, že podobný může zažít kterýkoliv student. A ne, že by se podobné, ne-li stejné, události neděly i dnes. Možná i proto jsou takové tituly neskutečně nadčasové a příklad si z nich může vzít každá generace úplně stejný. Co by mohlo překážet je lehká těžkopádnost a zastaralost ve vyjadřování postav, které modernímu čtenáři nemusí sednout.

Tím vším chci říct, že zrovna Boj o první místo je jeden z titulů, který dokáže oslovit i současnou generaci školáků, protože jim nabízí vyprávění, které dost možná zažili, nebo aktuálně zažívají, i oni. Pokud tedy budou ochotni přistoupit na typickou ,,foglarovštinu".

Ilustrace - Jedna barva vládne všem

Když jsem si zběžně prolistoval kresbami, okamžitě mě zaujala ta skutečnost, že zde převládá jedna barva - červená. Ještě se tu prolínají další tři, čtyři barvy, ale ať už chcete nebo ne, bije to podstatně do očí. V myšlenkách se dostávám k recenzi na Hochy od Bobří řeky, kde to byla pro změnu zelená, jež dominovala ilustracím. Jenomže mezi těmito dvěma kresbami je veliký rozdíl. Tady mi to až na pár výjimek vůbec nevadí.

Jaromír 99 (Jaromír Švejdík), autor ilustrací, má velmi zajímavý a osobitý styl. Vše je čisté, uhlazené, srozumitelné, ostré a jasně rozpoznatelné, až mi občas přijde, že je to nakreslené počítačem (myslím kompletně). Na první pohled lze rozeznat detaily a není nikterak potřeba si domýšlet, co by ta daná věc na obrázku mohla být. Stejně tak lidé jsou vykresleni naprosto parádně a reaisticky, občas mi ale chybí lepší zachycení emocí, ve kterých se postava v dané situaci nachází. Na několika místech je to nicméně řešeno tak, že do obličeje nevidíme. To je sice škoda, ale na druhé straně to zachraňuje celý výjev.  

Co se týká vybraných situací promítnutých v obrazech, tak stěžovat si výrazně nemůžu, nicméně občas je nechápu. Příkladem budiž celá dvojstrana zachycující signalizaci pomocí vlajek. I přes to, že nikde v knize není popsáno, jak to funguje. Jedna strana budiž, ale na té druhé bych tedy raději jinou kresbu.

Když pominu tyto věci, pak musím říct, že po technické stránce je kresba téměř perfektní a co naplat, k příběhu se skvěle hodí. Autorovi se dokonce podařilo spojit moderní kresbu s klasickým Foglarovým vyprávěcím stylem, což vůbec nedokáže každý, a za to je třeba velmi poděkovat a smeknout klobouk.

Nakonec ještě barvy.

Jak jsem již řekl výše, kresba se skládá ze 4 - 5 barev, z nichž je nejvíce vidět červenou. To by mi až tolik nevadilo, přeci jen, celá ilustrace je poskládaná tak, že to není výrazně rušivé a dává to jako celek smysl. Pokud si ale přečtete mé předchozí recenze, zjistíte, že se občas zaměřím na nějaký detail, který mi zkrátka překáží a nedokážu ho přestat vnímat. Tentokrát jsou to vlasy.

Samotné by asi problém nebyly, potíž je v barvě. Zdá se mi totiž, že autor v mnoha případech rozházel barvy po kresbě nahodile, což má za důsledek červené (růžové) vlasy tam, kde nedávají smysl. Kupř. pan učitel je má jednou černé, pak růžové. Tento styl neminul ani Pavla a některé další spolužáky. Zkrátka, pro foglarovku je to až příliš experimentální a nemůžu říct, že by se mi to líbilo. Na druhé straně chápu, že se jedná o styl autora a tak nějak jsem schopen to překousnout.

V souhrnu pak můžu říct, že ilustrace je velmi povedená a až na pár detailů se k příběhu skvěle hodí.

Hodnocení

Je asi jasné, že závěrečná známka bude dosti vysoká. Příběh samotný je nadčasový a pokud si mladší čtenář zvykne na jedinečný styl Foglarova vyprávění, byť je dnes již trochu archaický, zaryje se mu pod kůži. Kresba je až na pár výjimek fantastická, moderní a velmi dobře doplňuje text. Dokonce si velmi často vybírá důležité momenty, což vidím rád. Celkově ode mě titul dostává skvělých 95 % i s přihlédnutím k bonusovému materiálu.

Bonus

Tradičně je součástí knihy přiložený sešitek a musím říct, že se v tomto případě velmi povedl. Obsahuje totiž mapku s důležitými body Petrovy cesty příběhem, na kterých budete plnit stejné, či podobné, úkoly jako on. Na čtenáře tak čeká skvělé dobrodružství nejen v jeho městě, ale v osobním životě. Jedná se o výtečné doplnění knihy a celkově zlepšuje dojem z celého čtení. Navíc vám nemusí být líto, že máte dočteno, celý příběh si na sobě můžete následně odžít sami.

Nakladatelství - Albatros

Ilustrace - Jaromír 99

Rok vydání - 2020

Autor recenze - Michal Černý