iMucha - Sbírka v pohybu

iMucha je výstava, na kterou jsem měla zálusk vlastně již od loňského srpna. Pravdou ale je, že díky pandemii covidu jsem se na ni loni nestihla dostat. O to větší štěstí pro nás pro všechny je, že výstava v Obecním domě byla prodloužena a stále běží.

Co se týče místa konání - tedy pražský Obecní dům - již to je s Alfonsem Muchou velice spjato. Podle původních plánů ho měl Mucha kompletně navrhovat a celý prostor měl být vyzdoben a pojat podle jeho návrhů. Jenže to se sešlo vcelku s negativní reakcí, která je podle mého jasnou ukázkou, jak málo si umíme v naší zemi vážit geniálních umělců, sportovců a vědců. Nicméně Muchův podpis v Obecním domě i tak najdeme - vyzdobil alespoň Primátorský sál.

Alfons Mucha se narodil roku 1860 v Ivančicích na jižní Moravě. Po studiu na gymnáziu se snažil dostat na pražskou Akademii výtvarných umění. Protože byl ale neúspěšný, rozhodl se z Moravy odejít do Vídně, kde byl zaměstnán v malířské dílně, která vyráběla divadelní kulisy a opony, později také pracoval pro hraběte Khuen-Belasiho. V roce 1885 se mu konečně podařilo dostat se na Akademii výtvarných umění, a to v Mnichově. V roce 1887 s podporou hraběte Khuen-Belasiho odjel do Paříže, kde nejen studoval, ale také započal svoji kariéru, stal se vyhledávaným ilustrátorem, jeho specialitou byly divadelní plakáty. Měl také vlastní malířský kurz a jeho popularita značně stoupala. V roce 1905 odcestoval do Spojených států, i zde se živil mnoha reklamami a návrhy divadelních plakátů. Také ilustroval některé kalendáře. V roce 1910 se vrátil do Čech, aby pracoval na výzdobě Primátorského sálu Obecního domu. Po jeho dokončení se začal věnovat práci na Slovanské epopeji.

Alfons Mucha stál i u vzniku První republiky - tedy u výtvarných částí. Navrhl státní znak, poštovní známky i bankovky nové Československé republiky. Zemřel roku 1939, kdy podlehl četným výslechům gestapa. Jeho hrob najdeme na vyšehradském Slavíně, kam dozajista patří.

iMucha je výstava, která nám představí mnohé originální kousky z Muchova díla. Na počátku k nám z animovaného obrazu promluví sám autor, a to je vskutku velice pěkný zážitek. Neminou nás slavné plakáty herečky Sarah Bernhardtové, které ho dozajista vyšvihly na vrchol tehdejšího malířského umění. Tato žena byla Muchovou Femme fatale, múzou, která ho stále inspirovala. Postoupíme až k Slovanské epopeji v digitalizované podobě. Na tomto místě je dobré se zastavit, nechat na sebe působit jednotlivá prolínající se plátna i hudbu, která kolem zní. Je to obrovský zážitek. Sice se jistě nevyrovná pohledu na skutečnou Slovanskou epopej, ale musím říci, že to byla právě ona, která na mě z celé výstavy nejvíce zapůsobila.

Dále pokračujeme nejrůznějšími reklamními plakáty - často na tabák - které Mucha vytvořil. Občas máme možnost porovnat animovanou verzi plakátu s tím dobovým. Dále uvidíme také mnoho obrazů do kalendářů a samozřejmě také slavné obrazy dam, které vyjadřují jednotlivá roční období či drahokamy. Na závěr uvidíme obraz Pantheon české hudby, jenž je naprosto vhodně doplněn hudbou jednotlivých skladatelů. A nechybí též obchůdek, který vás rozhodně nenechá odejít z výstavy s prázdnou.

Některé obrazy jsou v pohybu, a ač celou výstavu hodnotím kladně, musím říci, že jsem jich čekala o trochu více. Plakáty nás lákají na slavnou sbírku v pohybu, a proto bych toho "pohybu" opravdu čekala mnohem větší množství. Ovšem to, co do pohybu převedeno je, je převedeno velice jemně, vhodně a věrohodně. Sbírka, jejíž základ položil slavný tenista Ivan Lendl, je úchvatná a velmi rozsáhlá - mimo obrazů obsahuje i nejrůznější vázy a jiné nádobí. Pokud vás zajímá umění, secese, art noveau a trocha české historie, určitě se vám výstava bude líbit.

Celkové hodnocení výstavy - 98 %

Autorka textu - Katie