Horizon Forbidden West: Burning Shores – Neurazí, nenadchne, ale pořád je to špičková zábava

Zvláštní. Jako kdyby to bylo ještě včera, kdy nějaká hra, vydaná nejpozději v první půlce roku, se ještě ten samý rok dočkala nějakého rozšíření v podobě placeného DLC. Nyní je rok 2023 a letos bychom se měli dočkat ještě dvou placených DLC pro hry jako Elden Ring a Cyberpunk 2077. U Elden Ringu je vtipné, že i když se jeho datum vydání datuje krátce po vydání Horizon Forbidden West, tak jsme se oficiálního oznámení DLC dočkali teprve letos a jeho datum vydání je momentálně ve hvězdách. A u Cyberpunku je to ještě o kus vtipnější, protože i když by dle CD Projektu Red mělo jejich DLC „Phantom Liberty“ vyjít ještě tenhle rok, tak za předpokladu, že nakonec vyjde letos v prosinci, budou to přesně tři roky od vydání původní hry… 

I když tady ty důvody k tomu jsou asi zřejméM, že? Holt časy se mění, technologie se posouvají a čas potřebný k vývoji jakbysmet.

HFW: Burning Shores je prvním letošním přídavkem loňského hitu Horizon Forbidden West a nabízí nám novou lokaci, nová mechanické monstra, nový příběh, postavy, zbraně, atd. Prostě ty klasické věci, co přídavky do her dělají.

Nemá asi cenu zbytečně chodit kolem horké kaše. Vzhledem k tomu, že jsem recenzoval i původní hru, tak asi není úplné překvapení, že jsem se na DLC nijak zvlášť netěšil. Ne snad proto, že by se mi Forbidden West nelíbil, naopak, v mé recenzi si vysloužil krásných 8 bodů z 10, ale zároveň ve mně hra nevybudovala jakýsi hype nebo jakoukoliv chuť dát si nějaký ten přídavek v podobě DLC. 

Forbidden West, stejně jako jeho předchůdce Zero Dawn, je za mě naprosto špičkovým příkladem zábavné open-world hry, kdy se vývojáři většinou drží osvědčených receptů těchto typů her a zároveň je okoření naprosto nádhernou a bezkonkurenční grafikou spolu s návykovou a zábavnou hratelností a originálním konceptem. Bohužel, na těchto velmi solidních základech však v obou zmíněných případech dost citelně utrpěl příběh spolu s postavami. Můžete se mnou samozřejmě nesouhlasit, nicméně skutečně si myslím, že příběh, scénář a celková práce s charaktery byla v obou hrách téměř žalostná.

A to samé bych vlastně mohl říct o tomhle DLC a ukončit recenzi… A víte co? Já to asi i udělám. Ovšem pozor! Tentokrát je zde menší twist.

Jak jsem již zmínil, tak DLC přináší novou mapu spolu s novým příběhem, který úzce navazuje na konec původní hry a staví na něm své základy. Zkoušet tady sám sebe přesvědčovat, že vývojáři vypilovali své nedostatky v rámci příběhu a postav, by bylo asi stejně naivní jako myslet, si že PC port pro Last of Us vyšel v naprosto špičkové formě. I tak ale musím říct, že i když příběh není opět bůhvíjak úžasný nebo přelomový, tak postavám se zde dostalo krapet větší péče. A tím myslím jenom naše ústřední duo.

K naší ústřední hrdince Aloy se na palubu připojuje její nová společnice Seyka. Z počátku jsem si nebyl jistý, jak moc se mi nová postava bude líbit, po dohrání však můžu s naprostým klidem říct, že její přítomnost ve hře byla skutečně příjemným osvěžením a s Aloy má hodně dobrou chemii, která rozhodně táhne celý děj hry. Ten je opět jako v původní hře nemastný neslaný, a i když je nyní mnohem osobnější, tak stále nenabízí jakékoliv zajímavé postavy, děj či dialogy, které by zážitek z děje jakkoliv vylepšily. Děj i postavy jsou až na naše dvě hlavní hrdinky stereotypními archetypy, které jste napříč popkulturou zcela jistě zaregistrovali někde jinde. A dost možná i líp. Všechno je příliš zkratkovité, klišovité a působí to, jak kdyby vývojářům byly tyhle aspekty hry doopravdy u zadku. 

Rád bych ale opět připomenul, že Aloy a Seyka zde projdou charakterovými vývoji, stejně tak i jejich vzájemný vztah. Nejedná se zde taky o bůhví co, ale pořád je to víc, než jsme doposud v rámci série dostávali, takže menší palec nahoru za to rozhodně dám.

Kde přídavek opět vyhrává a pyšní se tím, je jeho grafická a hratelnostní stránka. Zde nemám moc co vypíchnout, jelikož zde platí v podstatě to samé, co jsem zmínil v recenzi na původní hru. Hratelnost je opět návyková, adrenalinová a zábavná. No a grafika je opět dechberoucí, zanechávající konkurenci daleko za sebou. Nová mapa není příliš velká, ale to vlastně ani nevadí. Její průzkum a pozorování, zvlášť na novém dopravním prostředku - motorové kánoi, jsem si opět velmi užil, to samé platí o soubojích se stroji, jak s těmi starými, tak těmi novými. 

Jedinou výtku bych však měl u posledního boss fightu, který se až moc snaží působit velkolepě, a i když se mu to daří, tak bohužel na tom utrpěl po stránce designu a hratelnosti, která byla velmi frustrující. Kamera mě totiž kolikrát dokázala v klíčových situací naprosto dokonale dezorientovat v prostoru, mnohdy i kvůli tomu, že jsem zkrátka neviděl na svoji postavu a nedokázal vůbec odhadnout, co se vlastně děje. K tomu ještě připočtěte dvě naprosto nesmyslné mechaniky, které jakoby tam fakt byly jenom proto, aby vás naštvaly, jelikož mi způsobily naprosto nesmyslné „insta smrti“. Ve finále je to však v porovnání se zbytkem DLC pouhou kaňkou na jinak excelentně napsané slohové práci.

Hodnocení

Horizon: Burning Shores, je tak velmi příjemným rozšířením, který opět staví na tom, co se jí napříč sérií dařilo nejvíc a předkládá to v opět špičkovém provedení. A i když se v některých aspektech, které jí v minulosti právě moc nešly snaží zlepšit, tak stále to není žádná sláva a té snahy je příliš málo. Za cenu 20€, u nás 530 kč, se jedná o naprosto adekvátní a nádherně vypadající porci zábavy, která vás ještě se sympatickou délkou 10. hodin a klidně i monhem více, rozhodně neurazí.

80 %

Autor recenze - Šmudla