Hawkeye - Když se Marvel naladí na tu správnou vánoční notu

Rok 2021 nám připravil hned čtyři hrané MCU seriály. Jak se v konkurenci Lokiho, Wandy a Falcona dostal Hawkeye až na jeho vrchol?

Než se do toho pustíme, rád bych řekl, že od samotné premiéry uběhla už poměrně dlouhá doba, za kterou jste nejspíše stihli přečíst nejednu recenzi. Navíc pokud jste chtěli, seriál jste už asi viděli. Proto se zaměřím spíše na své dojmy a občas se dopustím i nějakého toho SPOILERu.

Pokud jste se ještě k seriálu nedostali, asi tento článek raději vynechejte.

Ve chvíli, kdy mám jednoznačně říct, který seriál byl pro mě letos nejzajímavější, nejsem vůbec jistý, jestli by pro mě byl lepší Loki nebo Hawkeye. Zatímco WandaVision mě zklamala svým finále, Falcon a Winter Soldier měli problémů o poznání více. Ale o těch teď řeč nebude. Pokud vás zajímají například mé postřehy k Falconovi, můžete si přečíst >tento< článek, který jsem tomuto tématu začátkem roku věnoval.

Tudíž zpátky k věci. Oba seriály totiž byly skvělé, jen každý jinak.

Uznávám, že v případě Hawkeye za to může i všudypřítomná vánoční atmosféra, která dává vyniknout emocím. Je tady několik naprosto nádherných momentů, které vás chytnou za srdce a řeknou: „Ano, tohle jsou ty pravé emoce.". Ať už to byl telefonát se synem, rozhovor Clinta s Yelenou nebo mnohé další. WandaVision měla také několik podobných momentů, ale rodinná atmosféra a myšlenka přátelství v rámci Hawkeye na mě fungovaly prostě o něco lépe.

Lví podíl na tom má hlavně chemie Jeremyho Rennera a Hailee Steinfeld. Tahle dvojka je jednoduše dokonalá. Pokud někdo nevěří budoucnosti Avengers, tak po příchodu Kate Bishop jim prostě musí dát šanci. Já osobně totiž věřím, že Hailee bude v příštích letech jedním z největších tahounů nové generace. Sympatická, dobře napsaná a skvěle zahraná postava, ke které si velmi lehce vytvoříte citovou vazbu. Pokud se navíc dostane do pravidelné kooperace s Yelenou, pak bude má spokojenost ještě větší. Protože pokud (pro mě marná) sólovka Black Widow aspoň k něčemu byla, tak to bylo představení Florence Pugh v roli nové „hlavní" Vdovy.

Když už jsem aspoň částečně pochválil jediný sólový film s Natašou, musím zmínit také to, že jeho potitulková scéna je jedním z mála problémů tohoto seriálu. Musí totiž navazovat na podivný myšlenkový konstrukt, který v ní byl vytvořen. Nebo snad nikomu nedochází, že by se celý svět díky Clintovi zcela jistě dozvěděl o tom, jak se Nat obětovala? Ale budiž, za hloupost sólovky Black Widow jsem strhával body už přímo u ní.

I přesto, že je seriálový Hawkeye místy hodně přestřelený a možná trochu naivní, já si ho zamiloval. Bylo to rozhodně jiné než podobně skvělý Loki, ale Marvel mě tímto dostal. To je tak asi všechno, co bych k tomu rád řekl.

P.S.: Pořád si nejsem jistý, že stojím o samostatný seriál s Echo.

Jak se seriál líbil vám? Podělte se s námi o své názory v komentářích na našem Facebooku!