Ghostbusters: Afterlife - Velmi příjemná jednohubka, ze které sice nespadnete ze židle, ale potěší

Taky znáte ty filmy, u kterých si po traileru řeknete - Hmm, to vypadá solidně, na to se určitě podívám, a po zhlédnutí filmu je vaše reakce - Hmm, jakože dobrý, ale co tam máme dál? Tak tohle je přesně on.

Jako první chci říct, že máte štěstí, že tuhle recenzi nepíše moje žena. Ta mi totiž oznámila, že je to úplně zbytečný film, který si zaslouží tak 30 %. S tím já samozřejmě nesouhlasím, což se pokusím vysvětlit na následujících řádcích.

Inu, jak začít? Popravdě, od filmu jsem příliš nečekal. Ano, těšil jsem na přímé pokračování původních dvou filmů, poněvadž na tomto pracoval Jason Reitman, syn Ivana Reitmana, jenž je natočil. Ivan byl dokonce podle Jasonových slov na natáčení prakticky každý den a do všeho mu kecal (v dobrém slova smyslu), čili se aspoň z části dala očekávat minimální kvalita a návaznost na originál. Nicméně poslední léta je těch pokračování starých filmů až příliš a ně vždy sázka na úspěšnou značku končí dobře. Matrix by mohl vyprávět.

Avšak dostal jsem na mnoha místech vtipný, pohotový a originál oslavující snímek, jenž sice už nikdy nemusím vidět, ale jsem s ním jako se závěrem trilogie spokojený. 

Co určitě na prvním místě pochválím je herecký výkon Grace Mckenny, jež se zhostila hlavní role dívky Phoebe. Ta si pro sebe uzmula téměř všechny nejlepší okamžiky celého filmu i přesto, že její postava je v zásadě jedno veliké klišé. Introvertní nerdka, která dělá vtipy, jimž skoro nikdo nerozumí, přátelí se s profesorem a dalším divným klukem (o něm bude v krátkosti řeč za chvíli), nosí absurdně veliké brýle a je chytřejší než půlka světa... ha ha. Ovšem je to Grace a zvládla to perfektně, je sympatická a budete jí prostě fandit a věřit jí všechny emoce. Poznámka mimo - oblíbil jsem ji už v seriálu Young Sheldon, kde si zahrála velmi podobnou roli, jen bez těch brýlí. 

Je tedy velmi dobře, že dostala ve filmu tolik prostoru a z větší části by ho zvládla utáhnout i bez několika dalších vedlejších postav, které tam jsou nakonec jen proto, aby se mohl utvořit mladý tým lovců duchů. A jestli funguje takhle dobře samostatně, o to více její herecký um vynikne ve spolupráci s Paulem Ruddem, který je zde taky celkem sympaťák a mezi sebou mají celkem dobře fungující chemii a několik vtipů.

Tak a teď se možná zeptáte na Finna Wolfharda, který je možná pro mnohé tím největším tahákem, a to díky svému účinkování v seriálu Stranger Things. Takhle, je fajn, hraje slušně a ke Grace docela padne, ale protože nemá ve filmu až tolik prostoru a třetina jeho scén je absolutně k ničemu a nikam nakonec nevedou, není se ani moc o čem rozepisovat. Prostě z toho žádný Oscar nebude.

A poslední postava, o které chci psát, je onen podivný kluk, který si říká Podcast. Točí totiž - překvapivě - podcasty, a to o všech možných záhadách, konspiracích, mimozemšťanech, o Iluminátech a ještěrech, zkrátka klasický americký teenager. Moc nevím, jak tuhle postavu pojmout. Je občas vtipný a funguje jako klasická hrdinova technická podpora, ale na druhé straně jeho znalosti dost závisí na tom, co zrovna potřebuje scénář. O čem je řeč? Tak například vzhledem k jeho podcastovému zaměření byste čekali, že tak nějak bude vědět o tom, co se dělo v 80. letech v jeho zemi, no každopádně jakmile dojde řeč na Ghostbustery, neví nic. Zato je ale o 10 minut později znalcem všeho, co s nimi souvisí, a to včetně jejich technického vybavení.

Nakonec ještě stručně ke všemu ostatnímu.

Co se týká scénáře, ten na moha místech hapruje, ale zase ho vyvažují dramatické momenty, nějaké ty emoce a celkem jednoduchý děj, který v podstatě kopíruje své dva předchůdce. Někdy tedy až moc. A to je věc, kterou lze filmu taky vytknout. 

Snímek je odkazů a referencí na původní dílo plný, a to tak moc, že je to někdy úplně zbytečné. Fan service je fajn, ale občas opravdu stačí jen naznačit, namísto toho, abychom sledovali zbytečně dlouhé pasáže, které odkazují na originál. Podobný problém měl i nový Matrix, tam to ale bylo mnohem otravnější. 

Co se týká digitálních triků, tak vzhledem k tomu, že tohle není 3áčkový megafilm s budgetem sahajícím do vesmíru, nečekejte žádnou revoluci. Triky fungují celkem obstojně, každopádně dříve používané loutky měly něco do sebe a tady bych se je vůbec nebál na správných místech použít. Částečně se k nim vrátili tvůrci nových Star Wars seriálů a lze říct, že velmi úspěšně. Někdy totiž snaha mít vše digitálně „čisté a uhlazené“ nakonec dopadne hůř, než když vezmete prostě loutku a hýbete s ní pomocí drátků. 

Shrnutí na závěr? V podstatě to, co se píše v titulku. Rozhodně se nejedná o zbytečný film, pánům Reitmanům se obstojně podařilo zaparkovat vlak, jenž vyjel před téměř 40 lety, byť je to dnes mnohem rodinnější podívaná. Na mnoha místech vás pobaví, dokonce může i překvapit, ale není to nic, po čem byste seděli půl hodiny o samotě a přemýšleli, co za masterpiece jste zrovna viděli. Třeba jako u prvního dílu. Duchové jsou roztomilí, některé potvůrky taky (zejména ti maličkatí v obchoďáku). Samotný závěr má vyznít epicky a sentimentálně, což funguje vlastně jen napůl, ale to pochopíte po zhlédnutí.

Suma sumárum, je to fajn film na večerní pohodu a připomenutí si legendárního počinu, ale to je asi tak všechno. Nic většího to ve vás nezanechá. Každopádně pro fandy původních filmů doporučuji, pokud nemáte něco životně důležitého na práci.

Hodnocení - 70 %

Autor recenze - Michal Černý