Five Nights at Freddy's: Festival nudy, klišé a promarněné příležitosti

Pět nocí u Freddyho (v originále Five Nights at Freddy's) je známá herní série, která se v trendu poslední doby dočkala své filmové adaptace. A jak to dopadlo? To se dočtete v prvních dojmech našich dvou redaktorů.

Steven47

Pět nocí u Freddyho trpí mimo jiné na to, že cílí primárně na dětské publikum. Kvůli ratingu totiž odpadá možnost jakýchkoliv brutálních smrtí, pro které by prostor určitě byl a potenciálně by to mohl být asi jediný aspekt, který zaujme dospělého diváka, jenž se takhle bude většinu času nudit. Samozřejmě chápu, že značka je populární právě mezi mladistvými a studio by se dospělejším přístupem připravilo o většinu tržeb, které jsou po prvních dnech více než solidní. Z pohledu člověka, který už pár hororů viděl a hry s Freddym nikdy nehrál, je to nicméně fakt škoda.

Dalším problémem, se kterým už ale něco udělat šlo, je přepálená stopáž. Nesmyslná zápletka s odhadnutelným zvratem a nezajímavými postavami by totiž stěží utáhla optimálních 90 minut, ale fakt ne takřka dvě hodiny, pro které se tvůrci rozhodli. Přitom vzhledem k cílové skupině by naopak dávalo smysl adaptaci spíš zkrátit, ne naopak.

Do toho se film snaží, ne moc úspěšně a hlavně zbytečně, rozvíjet i osobní linky plochých hlavních hrdinů a zapomíná na to, že by měl třeba taky budovat atmosféru. Místy určité náznaky jsou, ale tvůrci jako by nechtěli děti příliš děsit, takže tenhle prvek hodně upozaďují a vždy scénu v nejlepším utnou. Animatronici díky praktickým efektům působí dobře a jejich vzhled se opravdu povedl, ale budu se opakovat – kvůli přístupu nenaplňují svůj potenciál a mají i překvapivě málo prostoru ve srovnání s lidskými postavami.

Novinka tak pravděpodobně uspokojí pouze fanoušky, kteří ocení odkazy na hru, případně mladší či méně znalé diváky, kteří moc hororů neviděli a nepocítí častá žánrová klišé.

Wade Wright

„Přežít pět nocí může být neskutečná dřina,“ říká oficiální text distributora. A já, souhlasím. V Blumhouse se chopili adaptace oblíbené videohry a jak se ukázalo, vytáhli si tentokrát zlatou kartu.

Film lákal na návrat Joshe Hutchersona do většího filmu a příjemné obsazení záporáka Matthewem "Shaggy" Lillardem. K tomu si člověk může připojit produkční dozor zmíněného studia, které v poli horrorů rok co rok kraluje západnímu světu, loutky od legendární firmy Johna Hensona, a taky zajímavý příběh videohry.

Ten je ale ve hře vyprávěn jen útržkovitě, a tak si celek musíte poskládat s pomocí Redditu. Poté zjistíte, že se v něm skrývá spoustu super obsahu, jako jsou ony duchy posedlí animatronici a hlavně ona atmosféra hry, která pramení z omezeného prostoru a osamění.

Mohl to být zábavný zážitek, což naznačovalo mnoho faktorů. Rád bych řekl, že pravidlo videoherních adaptacích se znovu porušilo, a že Freddyho podnik otevře novou kultovní slasher sérii po boku Halloweenu, Vřískotu a dalších. Pravdou, ale je, že Pět nocí u Freddyho je neskutečná nuda. 

Převážně je to kvůli zbytečnému času stráveným naprosto plochým příběhem, sázejícím na budování vztahů jednodimenzionálními postavami. A nezachrání to ani zmínění herci, kteří se snaží hrát, ale scénář jim to nedovoluje. Ani na poli hororu/slasheru se nejedná o nic revolučního. Animatronici, nasvícení, sety... to vše vypadá nádherně a věrně, avšak co naplat, když absentuje tísnivá atmosféra oné značky, a navíc se zde tvůrci zmůžou jen na neoriginální jumpscary.

Filmu samotnému podle mě neprospívá ani rating – snímek je u nás přístupný od dvanácti let. To má za následek absenci gore a dalších pro děti nevhodných prvků. Ne, že bych to nechápal z hlediska produkce a snažení se rozšířit cílovku co nejvíc. Ostatně tržby nasvědčují, že to byl dobrý tah. Jako diváka mě však mrzelo, že film je nakročený dvěma směry a příběh o vrahovi dětí není uspokojivý ani v jednom z nich. Kromě hardcore fanoušků, kteří mají jasno již před návštěvou kina, a malých dětí, kterým může koncept animatroniků připadat „cool“, nevím, jestli si ho běžný divák hororu užije oproti jiným povedenějším kouskům téže firmy.