Falcon a Winter Soldier aneb jak moc záleží na režii. (recenze/analýza)

Máme tu další seriálový dílek do obrovské skládačky MCU, kdy se má tentokrát jednat o Marvelovský pokus zopakovat kritikami opěvovaný politický krimi thriller z jejich dílny, snímek Captain America: The Winter Soldier. Seriál už podle trailerů poukazoval, že se chystá řešit nastolené problémy po událostech v Endgame, jako například: "Co se bude dít s Capovým odkazem? Jak se svět chová potom, co půlka jeho obyvatel na několik let zmizela atd. Do toho slibovali i akci tělo na tělo, která byla právě ve druhém a třetím Capovi tak dokonalá, a taky to, že seriál bude stavět na chemii dvou hlavních aktérů po vzoru klasických buddy cop komedií. Otázky máme nastolené, největší z nich však zůstává nezodpovězená. Povedlo se tyto sliby nějak naplnit?  

Jednoznačně ano, to vám povím hned na začátek, a proti tomuto tvrzení nebudu zpětně bojovat. V seriálu opravdu najdeme tuny a tuny akčních scén, řeší se zde jak vztah Buckyho a Sama, tak i odkaz onoho slavného štítu, teroristické útoky způsobené blipnutím a dokonce i snesitelná dávka rasových problémů a to, jestli může mít hodnost Captain America třeba i muž tmavé pleti. Tohle všechno zní jako celkem zajímavá podívaná, avšak je mi opravdu líto. Filmařsky správně převyprávět tyto linky se tvůrcům už zas tak moc nepovedlo. Jsou zde obsažené, avšak způsob podání je na poměry Marvelu opravdu hrozný.   

Všech šest dílů bez výjimky trpí naprosto banálními problémy, jakými jsou chaotický střih, zkratkovitost přerodu některých postav, neucelenost scénáře, tempo a prostor jednotlivých linek. Je to jako když si zajdete do restaurace, chutná to celkem fajn, ale místo toho, aby vám to jídlo číšník přinesl normálně na talíři, nabere to jako Ice Cube ve druhém Jump Streetu, mrskne vám ho před tvář a ještě očekává, že k němu budete shovívaví, protože je to přeci pořád to dobré jídlo z restaurace, kam pravidelně chodíte.

Dost bylo kuchařské analogie, nejlépe se mi toto tvrzení bude vysvětlovat na poslední epizodě, od které jako divák přinejmenším čekáte smysluplný ending postav, zobrazení motivací a nějaký celkový důvod, proč jste trávili šest večerů zrovna touto sérií. Režisérka se rozhodla, a hádám že na popud studia, převyprávět celkové vyústění za pomocí velké akční scény, ovšem to, jak tuto akci režíruje, je přesná ukázka toho, jak se to nemá dělat. 

Ne každý umí vytvořit přehlednou rychlou střihovou montáž jako Russo Brothers, to neříkám, ale tomuhle se snad nedá říkat ani špatný pokus o replikaci režijního stylu. Ano, používá se zde ruční kamera, ano, postavy v boji používají hlavně pěsti, ale tolik zbytečných střihů, to jsem snad ještě nikdy neviděl. S každým pohybem je střih, s každým úderem je střih a divák nedostává naprosto žádný prostor se alespoň nadechnout a zakotvit se. Z celého dílu lze sledovat obrovský nátlak a časový press na tvůrce, ale to mi u nich neomlouvá to, proč se snažili šetřit zrovna na akčních scénách.  

Skvělý příklad je jedna sekvence před budovou, která zakončí příběh Johna Walkera, což je pro seriál jedno z důležitějších témat. Sekvence s Johnem se skládá ze dvou scén - soubojové a momentu, kdy dojde k proměně postavy. Souboj s Walkerem začíná 16:24 a končí 17:14, trvá tedy 50 sekund, a pokud jsem správně počítal, stihne udělat 40 střihů (Cut-away počítám jako dva). Dále se příběh odvíjí jiným směrem a Walkera nám opět ukáže v čase 17:52, kdy sledujeme jeho reakci na dění kolem něj a jeho finále. Tato scéna trvá 35 sekund a krom Walkera nám stihne ukázat i reakci dalších lidí, takže se mu vlastně věnujeme ještě méně času. V těchto 35 sekundách si můžeme všimnout dalších 26 střihů, a to si ještě nejsem jistý, jestli jsem to stihl spočítat všechno i přes zpomalenou rychlost mého přehrávače.