Asi každý ví, že za necelý měsíc vstupuje do kin druhý Avatar. Film, který vzbuzuje očekávání naprosté většiny filmových fanoušků. Pod rouškou tmy nám však na stříbrná plátna dorazili i Fabelmanovi, kteří nenápadně útočí na přední příčky v kategorii film roku.

Hned na úvod se hodí říct, že Fabelmanovi jsou film plný nadšení, radosti a bravurně vykreslených emocí. Ať už budete z kina po projekci odcházet více či méně spokojeni, musíte jednoznačně uznat, že Spielberg do tohoto projektu dal celé své srdce. A právě to je jeden z hlavních důvodů, proč příběh, který je na první pohled relativně přímočarý, dojímá a omračuje svou upřímností a řemeslnou precizností.

Že půjde o velmi osobní film bylo jasné už v okamžiku, kdy bylo oficiálně oznámeno, že hlavní zápletka bude nést autobiografické prvky, jež budou mít faktický základ v životě samotného Stevena Spielberga, který film režíroval a spolu s Tonym Kusherem také napsal. Myšlenka, která spočívá v zasazení reálných vzpomínek a zážitků do života fiktivní rodiny, totiž hrála hlavní roli v tom, že film začal doslova „dýchat".

Když tak sledujete Samovy (logicky tedy i Stevenovy) filmařské začátky, cítíte nefalšovanou radost a nadšení z toho, co všechno je možné přenést na stříbrné plátno. Ať už je to jednoduchá kolize vláčku na železnici, kompilace záběrů z rodinného výletu, rozmáchlá historická akce nebo jen „pouhá" vzpomínka na jeden velmi speciální den na střední škole. Každý z těchto snímků je vyprávěn svým vlastním a jedinečným způsobem, na čemž pak Spielberg demonstruje, jakou sílu a poselství v sobě samotné příběhy nesou.

Vedle nadšeného vyprávění o zrodu jednoho filmového velikána však divák dostane i velmi kvalitní „rodinné drama", do kterého se promítají i ty nejniternější a nejpalčivější emoce, které si Spielberg ze svého mládí odnesl. Herecky vyšperkovaný koncert Paula Dana, Michelle Williams, Setha Rogena, ale také staršího představitele Sama - Gabriela LaBellea, vás totiž vrhne do centra událostí, které dokáží diváka i přes svou mírnou předvídatelnost naprosto pohltit a svou důvěrností i patřičně zasáhnout.

Spielbergovi a Tonymu Kusherovi se tak povedlo vytvořit komplexní a nádherný film, který zručně kloubí fikci s realitou, a i díky nádhernému soundtracku Johna Williamse vzdává hold stříbrnému plátnu. Ač mám pár drobných problémů s ojedinělými teatrálními hereckými výstupy nebo zprvu trochu „násilným" přesunem do Kalifornie, celkově si opravdu nemám nač stěžovat. Odcházel jsem totiž z kina maximálně spokojený a naprosto okouzlený.

Pokud bych měl Fabelmanovi komukoliv doporučit, s radostí bych to udělal. Teď na konci listopadu je mi totiž docela jasné, že moc lepších filmů jsem v roce 2022 neviděl.

Hodnocení - 85 %

Autor recenze - Nevka

Nejnovější články

Přečtěte si jako první, co je nového