Evangelion: 3.0+1.0 - Skvělé zakončení 25 let staré série

Po dvaceti pěti letech se série Neon Genesis Evangelion dočkala svého konce. A to celých devět let po předchozím rebuild filmu.

Měl jsem z něj ale docela velké obavy. Ne, že by byly předchozí díly z tohoto nového zpracování vyloženě špatné, ale tak nějak jsem v nich kromě hezčí kresby a animace neviděl nic nového. Tady ale dlouhé čekání očividně prospělo a dočkal jsem se nejen toho, v co jsem doufal, dokonce jsem byl více než mile překvapen.

Už je to pár neděl od okamžiku, co se Šindži Ikari probral ve světě o čtrnáct let starším, než ho znal. Nedostává pochopení jak na straně svého otce a jeho společnosti NERVE, tak na straně nově vzniklé organizace WILLE, která se proti NERVE snaží bojovat. A ten jediný člověk, kterému se Šindži dokázal otevřít, zemřel přímo před jeho očima.

Nyní se utápí v silné depresi a samotný život pro něj už nic neznamená. Když ale zjistí, že se jeho otec snaží spustit další "dopad", který zničí lidstvo takové, jaké známe, bude se muset sám se sebou vyrovnat a pomoct všem svým starým přátelům.

Mé nadšení už bylo pravděpodobně poznat na začátku. Než se ale dostanu ke všemu hlavnímu, řeknu tu klasicky něco málo o audiovizuálním zpracování.

Co se týče animace a kresby, je opravdu moc pěkná. Tentokrát se film neodehrával jen ve scenériích, které jsme už dříve viděli, ale tvůrci přidali nové a dokázali si s nimi dost dobře vyhrát. Kouzlo je ale i v těch nejmenších detailech. Do toho se občas objeví takový záběr, na který dlouho nezapomenu. To vše je podbarveno jak hudbou z původních filmů a sérií od Širo Sagisua, která je pořád stejně dobrá, tak i novým soundtrackem, kterému nemám moc co vytknout.

Když už jsem zmínil nové lokace, bral jsem jako obrovské plus, že se příběh neodehrával pouze v Tokiu-3 a přilehlých oblastech. Hned na začátku se podíváme i do Paříže, kde můžeme vidět následky "dopadu" způsobeného Šindžim. Tato změna světa se projevila i na místech, která dobře známe. Původní velkoměsto bylo zničeno a s ním i základna NERVE. Místo toho tam vyrostla malá vesnice, do které se stáhli všichni přeživší z okolí.

A právě do této vesnice přichází trojice našich hrdinů - Šindži, Asuka a Rei. Zde se setkají se spoustou starých známých, kteří ale během čtrnácti let, co byl Šindži uzavřen v Evangelionu, poměrně zestárli.

Právě v této části, která zabírá přibližně třetinu filmu, přichází ty nejdůležitější momenty pro vývoj našich hlavních postav a celkově se pro mě jednalo o nejlepší pasáž ve filmu. Je tu kladen důraz jen na trojici hlavních dětských pilotů z původní série (takže na ty, o kterých už jsme si mysleli, že víme všechno) a můžeme sledovat jejich krátké chvíle klidu. Šindžiho, který se snaží dostat z deprese, Rei, která se snaží zjistit, co to znamená být člověkem a Asuku, jež se v celé filmové sérii zdála psychicky nejvyrovnanější. Tady ale začne být kladen důraz i na její myšlenky a jsme schopni zjistit o ní daleko více. To nám odkryje i některé její vlastnosti, které nám už ve starších dílech přišly jednoduše zvláštní. Celá tato část, která byla primárně zaměřená na vývoj hlavních postav, sice proběhla celkem rychle, ale byla opravdu funkční a skvělá.

Větší či menší detaily jsou tady ale důležitější, než by se mohlo zdát. Evangelion je celkem komplikovaným dílem, ve kterém bychom se bez stoprocentního zaměření na všelijaké detaily museli dost namáhat, abychom vůbec pochopili základní děj příběhu. Tady to ale funguje trošku jinak. Samotný příběh byl celkem pochopitelný už na první zhlédnutí, ale menší náznaky nám dokázaly odkrýt tajemství nejen z rebuild série, ale i ze všech ostatních. Ať už to jsou mangy, či úplně původní seriál s Koncem Evangelionu, jen tento samotný film tiše zodpověděl několik otázek ohledně fungování světa. Ať už to je způsob života pilotů, proč nikdo nezestárl, nebo i takové maličkosti, jako kde získal Šindži svůj walkman.

Většinou se jedná opravdu jen o drobnosti, ale to mně, jako velkému fanouškovi původní série, vůbec nevadilo a užil jsem si každou narážku a referenci.

A na úplný konec bych se chtěl ještě rozepsat o samotném závěru filmu.

Ten tak nějak kombinuje všechno, co nám série nabídla. Kousek si vezme z The End of Evangelion, kousek z mangy a kousek z původního seriálu. Rozhodně se ale nejedná o prosté kopírování toho, co už jednou fungovalo. Vše je využito naprosto skvěle a nejen, že to dohromady dává naprostý smysl, ale jako bonus to dokáže vyvolat i silnou nostalgii. Například pasáž, která se odehrávala v mysli Šindžiho i jeho otce zároveň, změnila i styl kresby na tu jednodušší, podobně jako v těch nechvalně známých posledních dílech. I ty další momenty, které se podobaly těm, které jsme už viděli, dokázali tvůrci zpracovat novým a originálním způsobem.

Celkově se rozhodně nejedná o lepší film než třeba The End of Evangelion, ale když se podívám na první tři rebuild filmy, je Thrice Upon a Time rozhodně tím nejdůstojnějším zakončením série, jaký si Evangelion mohl přát. Možná je to jen kombinace mých nízkých očekávání a následného nadšení, ale myslím si, že můžu naprosto v klidu udělit filmu 95%.

Autor článku - Biasim