Emmerich nadává na komiksovky a sám točí špatné filmy

Když se do kritiky komiksovek pustí James Cameron, nebo třeba Martin Scorsese, asi to nějak pochopíte. Ve chvíli, kdy si ale pustí pusu na špacír režisér, který v posledních letech točí jeden brak za druhým, nezbývá než nevěřícně kroutit hlavou.

Hned na úvod je třeba přiznat, že na kritice superhrdinských filmů bude vždy alespoň trochu pravdy. Ač většina z nás tyto snímky miluje, jednoduše nemůžeme popřít, že v nich prakticky pokaždé najdeme velké množství stereotypů a příběhových šablon. To však nemění nic na tom, že i v rámci tohoto žánru existuje spousta originálních projektů, které mají v jádru velkou uměleckou hodnotu. Ale dnes tu nejsme kvůli tomu, abychom obhajovali existenci komiksovek. Tento článek bude trochu povrchnější, protože jeho primárním cílem je menší kopnutí do Rolanda Emmericha.

Jak už jsem naznačil v úvodu - když budu přistupovat k problému čistě pragmaticky, nemám vlastně žádný problém s tím, pokud se do podstaty komiksovek budou strefovat lidé, jejichž filmy se snaží do filmového průmyslu přinést „něco nového" nebo jsou aspoň „zábavné". Jenže pak se začne vyjadřovat někdo, kdo posledních 9 let nenatočil nic alespoň trochu smysluplného. Ano Rolande, mluvím o tobě.

Samozřejmě, názor na kvalitu jednotlivých filmů je velmi subjektivní, ale pokud jsem z kina v posledních letech odcházel někdy vyloženě vytočený, mohl za to Emmerich. Na začátku února se o to přičinil Moonfall, tři roky zpátky zase Bitva o Midway. Šest let zpátky jsme pro změnu dostali naservírované pokračování Dne nezávislosti, o jehož kvalitách můžeme taky vést hodně dlouhé diskuze. Někdo může namítat, že Rolandovy filmy jsou atrakcí určenou pro velká plátna, ale tady bych ho rád zastavil. Já jsem ty poslední tři filmy v kině opravdu viděl a na Moonfallu byl dokonce ve 4DX, aby Emmerichův cit pro destrukci mohl vyniknout ve své plné kráse. Ale jak to dopadlo? No, jednoduše řečeno, „skutek utek."

Pokud o svém filmovém vkusu můžu něco říct, pak bych asi zmínil, že mám pro katastrofické filmy velkou slabost. Nemusí jít o nic extra originálního. Stačí, když děj pěkně odsýpá a postavy vám nejsou úplně lhostejné. Jako příklad bych uvedl třeba Emmerichovo 2012, které jsem si roku 2009 v kině perfektně užil a rád se k němu pravidelně vracím. To stejné můžu říct i o původním Dnu nezávislosti. Jasně, všichni si asi pamatujeme na v jádru naprosto nelogický úprk zlatého retrívra před ohnivou vlnou, která se prohnala centrem New Yorku. Ale ono to fungovalo. Člověk si sice v duchu klepal na čelo, ale vlastně si to celé užíval. Ale o tento cit pro dokonalou katastrofickou zábavu podle mě už Roland přišel.

Následující slova podle mého názoru už trochu pokrytecká:

Marvel, DC nebo Star Wars vlastně tak trochu ničí filmový průmysl. V současné době už totiž nikdo netočí nic originálního. Získat publikum je stále těžší. Nemám z toho zrovna velkou radost. Kolik superhrdinských filmů můžete ještě natočit? Vytváří se... Sedm nebo osm nových Spider-Manů? Pro filmaře je to velmi nudné. Nechcete přece točit ty stejné filmy stále dokola.

(Volný překlad - odkaz na originál na konci článku.)

Celkem silná slova od někoho, jehož filmový rejstřík je plný klišé a v posledních letech také plný celé plejády nezábavných filmů. Dovětek, že on sám superhrdinské filmy režírovat nehodlá, by nás tak měl spíše uklidnit.

Takže na závěr: „Rolande, Rolande... Jestli jsi ze současného filmového průmyslu unavený, zkus natočit něco, co bude mít alespoň nějakou hodnotu..."

Jaký máte na tuto problematiku názor vy? Líbí se vám filmy Rolanda Emmericha nebo si myslíte, že by se měl ve svých prohlášeních raději krotit? Podělte se s námi o své názory v komentářích na Facebooku!

Autor článku - Nevka

Odkaz na anglický originál výroků Rolanda Emmericha z cbr.com