Dračí prsten (2018) - Fantasy ožívá v českých luzích

Jako amatérský výtvor je Dračí prsten poměrně rozporuplný. Jedině tak ho také mohu vnímat a hodnotit.

Předně zde máme partu žánrových nadšenců, kteří se rozhodli do díla vložit veškerou svou energii a odhodlání. To dokázala nastínit již pilotní epizoda, která sice ještě neprozradila nic moc o světě, v němž se celý příběh odehrává, ale slušně vystihla potenciál projektu. Námět, lépe řečeno motiv prstenu, je "pamětníkům" a fanouškům fantasy v našich končinách ostatně dobře znám již od devadesátých let.

Postupně se rozvíjející vyprávění nevychrlí na diváka všechny podstatné informace najednou, ale odhaluje různé kapitoly z historie světa krůček po krůčku, přičemž navíc ještě docela zdařile pracuje s retrospektivou, což má jednoznačně pozitivní dopad. Suma sumárum však prvních pět dílů splnilo spíše funkci seznamovací; nyní zhruba víme, kdo, proč a jak, a pravá show může konečně začít (což platí dvojnásob, dočkáme-li se opravdu někdy v budoucnu samotných draků)...

Nejvýraznější známkou povahy (amatérské) produkce jsou bezpochyby herci. Tvůrcům se sice podařilo zainteresovat do Dračího prstenu i některá celkem zvučná jména jako například Pavla Nového, ani ten zde ovšem svým projevem nijak nevyniká a sestavu ochotníků významně rozhodně nepřevyšuje.

Od počinu tohoto typu samozřejmě nemůžeme mít nikterak přehnaná očekávání, v některých případech však předváděné pózy docela zabolí. V nemalé řadě situací totiž ani nelze hovořit o "herectví", jako spíše o pouhé proklamaci daných replik. Toto prohlášení pochopitelně nelze zobecnit na všechny a vždy; pár světlých chvilek bohužel výsledek nezachrání. Zajímavé je sledovat, jak používání cizího jazyka působí paradoxně přirozeněji než mateřština. Zejména hlavní záporák postrádá sebemenší špetku charismatu a je zcela toporný.

Alespoň zčásti mohla zřejmě lepšímu dojmu přispět režie, která jako by zde však zůstala kdesi na půli cesty. Místy totiž dokazuje, že vyrobit pěknou, smysluplnou a koukatelnou sekvenci není zase takový problém, ale jindy selhává i v celkem triviálních záležitostech (viz pokus o vtip s Lovci lebek). Víceméně to samé platí i pro hudbu, která při správném použití krásně podtrhne význam okamžiku, ale v jiných klíčových momentech znatelně chybí.

Obstojnou práci odvádí kamera, zpočátku sice snad trochu váhavá a během prvotních soubojů ne úplně přehledná, ale sluší se poznamenat, že časem se to zlepší a v závěrečných dílech se tyto potíže již nevyskytují.

Velmi významnou - pro někoho možná i nejdůležitější - stránku Dračího prstenu tvoří akční choreografie. V minulosti již nejeden amatérský film okázale předvedl, jak se dá na pouhé akci stavět. Jedna ruka nicméně netleská a také v tomto ohledu se tu nachází určitý prostor pro zlepšení. Pomoci by snad mohlo například pohrát si se střihem.

Ke speciálním efektům si uvést žádnou výtku nedovolím; z mého pohledu plně odpovídají charakteru díla a co do intenzity jsou bohatě dostačující. Na závěr nelze nepochválit výpravu a kostýmy, právě díky nimž má seriál ten svůj osobitý šmrnc. Ač by se mohlo zdát, že nedostatků je tu příliš a převyšují tak v součtu všechno kladné, osobně si této tvorby velmi cením a především jsem přesvědčen o tom, že kvalita může nadále již jen stoupat.

Hodnocení - 60 %

Autor recenze: Johnny