Dostála Zvrácená svému názvu?

04.06.2021

Vytvořit dobrou hororovou mangu opravdu není jednoduché. Většina zástupců tohoto žánrů spoléhá jen na bezmyšlenkovitý gore a se samotnou atmosférou se pracovat vůbec nesnaží. Když se tedy CREW rozhodlo vydat po sbírkách hororových povídek od Džundži Itóa první vlastní mangu autora Haruto Rjóa "Zvrácená", těšil jsem se, ale stále jsem měl obavy. Dokázala Zvrácená dostát svému názvu a podařilo se přivést na svět jednu z těch lepších hororových mang?

Příběh sleduje mladíka Kazukiho. Když se v jednu noc vrací do svého bytu, najde mezi odpadky ležet dívku. Zvláštní osoba v zašpiněném a zkrvaveném kostýmu lolity a deštníkem a plyšákem v ruce se zeptá jen na jednu otázku. "Poslyš, máš mladší sestřičku?". Kazuki, který právě před chvílí položil telefon své mladší sestře, mohl jen rychle odpovědět "ano" a odešel. V tu chvíli ještě nevěděl, že právě udělal tu největší chybu v životě. Jen díky té odpovědi se kolem Kazukiho začnou objevovat podivné vraždy a na záhadnou dívku začne narážet čím dál více, a to ne zrovna na místech a ve chvílích, kdy by si přál. 

Příběh pro mě byl na první pohled velice čitelný a předvídatelný. V pozdějších částech knihy mě ale začal občas i příjemně překvapovat. To, čím mě ale Zvrácená překvapovala už od začátku, byl gore a brutalita. Manga byla daleko odvážnější, než jsem čekal a občas si našla vskutku zajímavé způsoby, jak v čtenáři probudit nepříjemný pocit z toho, co právě vidí. Velká spousta těch nepříjemných momentů byla sice předvídatelná, ale dokázala zaujmout svým zpracováním a vše bylo podtrženo velice příjemnou kresbou autora. 

Na úplném začátku jsem ale už psal, že ne vždy požaduji od hororové mangy jen násilí a když už ano, musí být dostatečně dobré a originální na to, aby mě jen samotný gore dokázal u mangy udržet. Naštěstí tomu tak u Zvrácené nebylo. V manze se nachází velké množství momentů s velice nepříjemnou atmosférou, kdy jsem se sám při čtení v tmavém pokoji občas přistihl, že v sobě nějaký lehký strach pozoruji. I jen těch několik momentů mi udělalo velkou radost, protože ve většině "hororových" mang žádné takové momenty neexistují. Pokud se podíváme třeba na veřejností oblíbený "Another", uvidíme právě jen bezmyšlenkovitý gore a neexistující atmosféru. Tady se alespoň o trochu děsivý příběh jedná a pokud by někdo neměl po sbírkách Džundži Itóa po ničem sáhnout, Zvrácená by mu určitě radost udělala. 

Nic ale samozřejmě nemůže být jen dobré. Vedle celkem běžného a předvídatelného příběhu jsou tu také až moc neuvěřitelně stupidní postavy. Pokud mi něco zážitek kazilo, byly to právě snad všechny postavy v celé knize. O někom oblíbeném tu nemůže být řeč, ale také pochybuji, že si za pár dní vůbec vzpomenu například na jméno hlavního hrdiny. 

Po dočtení na vás ještě čekají dva "podivně zvrácené příběhy" - Chodba loutek a Záhadná redaktorka. Oba příběhy jsou opravdu jen takovým doplněním a určitě se nejedná o nic přímo skvělého. Samotný Dům tisíce loutek a podivná verze Misery od Stephena Kinga vás ale neurazí a pokud jste si oblíbili autorův styl, tak si je možná i celkem užijete.


Abych to nějak shrnul. Zvrácená je velice fajn hororová manga na jeden večer, kterou si při mírném ignorování hlouposti postav a správném naladění na lehkou brutalitu můžete dost užít. 72%.


Autor článku - Biasim