Devadesátky - Vysoce nadprůměrné krimi s výstižnou dobovou atmosférou

Krimi seriálů je v poslední celkem dost, ale jen málokterému se povede vyniknout a vlézt do povědomí diváků více, než jen na pár hodin po odvysílání posledního dílu. Devadesátky hned z kraje roku jsou jeden z těch počinů, u kterých to tak rozhodně být nemusí.

Hned na začátek je dobré si říct informaci, na kterou nemusíte nikde narazit, ale je rozhodně dobré ji vědět. Tento seriál je prequlem úspěšného krimi seriálu Případy 1. oddělení. Nicméně k tomu, abyste si Devadesátky užili, jej vůbec nemusíte vidět. Ale vzhledem k tomu, že nás mezi epizodami čeká vždy týdenní rozestup, můžete si tuto mezeru doplnit a při čekání sledovat starší verze hlavních postav a následně srovnávat jednotlivé detaily.

Případy 1. oddělení ale necháme dneska být, protože Devadesátky obstojí i jako samostatné dílo. 

Píše se rok 1993 a porevoluční doba poskytuje o mnohem tvrdší a překvapivější prostředí, než jaké si mnozí vysnili. Bývalí veksláci a pouliční šmíra se dostávají na vrchol podnikání, ty nejznámější osobnosti se stávají jejich přáteli a spolupracovníky, policisté se nechávají velmi jednoduše kupovat, zatímco obyčejní lidé si půjčují peníze, ale nemají je jak vrátit.

Finanční spory se tehdy řešily jen málokdy právníkem, většinou vás našli s kulkami v břiše, anebo za mnoho let v sudu na dně Orlíku. Mimochodem, hned v první epizodě jsme se podívali i tam, zatím ale jen kvůli policejní konferenci. 

Zkrátka, není to vůbec jednoduchá doba, ještě u nás neexistují vymakané technologie, které detekují otisky prstů a se záznamníkem umí jen mladá posila v týmu. Detektivové se spoléhají na staré známosti, instinkty a léty prověřené zkušenosti. Velmi často i dost riskují, a to nejen své životy, ale i dobrou pověst policie, která je ale zrovna i tak na ústupu. 

A přesně tenhle chaos, tíhu, nespravedlnost, nejednoznačnost a celkovou atmosféru tehdejších poměrů dokázal seriál skvěle vystihnout. Je zde jasně vidět i podivná směsice mrtvého socialismu a nového života v kapitalistické společnosti, kdy jedni se nemohou ze všech těch nových věcí vzpamatovat a používat je, na druhé straně jsou někdy až moc akční postavy, které dávají světu na odiv, že si mohou dovolit moderní auta, přehnaně barevné oblečení, zlato ověšené kolem celého těla a neskrývají svoji převahu jak nad lidmi, tak i nad zákonem. 

Skvěle vyobrazené jsou tu nejen hlavní postavy detektivů, ale charaktery obecně. Vystupují zde například František Mrázek, Antonín Běla či Ivan Jonák, majitel slavného Discolandu, v němž se kupříkladu několik let natáčel pořad Eso s Terezou Pergnerovou. Diváky a kritiku ochromil zejména poslední zmíněný, neboť ho excelentním způsobem ztvárnil Michal Novotný, jemuž byla vytvořena i speciální maska, přičemž většina tak chválí i jeho fyzickou přeměnu a tomuto mafiánovi prý jako by z oka vypadl. 

Pochválit lze určitě také kostýmy, interiéry, výběr aut a vůbec celkově všechny technické detaily, které dodávají člověku opravdu pocit, že jsou všichni skutečně v té době. Vynikající je taktéž scénář, který se nikde zbytečně nezastavuje a na nic si nehraje. Věrně kopíruje tehdejší nekorektní mluvu, má na několika místech skutečně legrační vtip a postavám skvěle padne do pusy. A herecké výkony? Tam jsem nenašel nic a nikoho, koho bych mohl vyloženě zkritizovat. 

Abych všechno jen nechválil, pak kamera je občas až moc moderní. Jsou to různé přibližovačky a roztřesenost, což se tehdy vůbec nepoužívalo a pokud by to bylo vynecháno, měl by seriál ještě o kapánek větší autenticitu. Taktéž neustálé kouření spíše pobaví. Ano, tehdy se kouřilo ještě snad úplně všude, sám jsem zažil dobu, kdy se jezdilo kupříkladu absolutně zadýmenými vlaky, ale aby někdo musel kouřit v 90 % záběrů, to asi ani nebylo nutné. Trošku zamrzí snad i konec, který náhle uzavírá některé načaté příběhy a je tak jasné, že se s těmi postavami už asi nesetkáme, což je kvůli jejich zpodobnění docela škoda.

Jinak se dá říct, že je na světě další kvalitně natočený a kvalitně napsaný kriminální seriál, od něhož by se mohlo učit většina dnešních tvůrců.

Hodnocení - 87 %

Autor recenze - Michal Černý