Daisy Jones and the Six - Se zájmem přečteno, odloženo a zapomenuto

Taylor Jenkins Reid je autorka, na kterou jsem již před Daisy Jones and the Six slyšela obrovskou chválu, která se týkala její knihy Seven Husbands of Evelyn Hugo. Po přečtení Daisy mám na tu knihu ještě větší chuť než před tím, protože podle českých recenzí je Daisy dokonce slabší než Evelyn. Bohužel nemůžu posoudit, takže tady pouze zmiňuji fakt, který se často opakoval v recenzích na internetu. A jak dopadla právě recenzovaná kniha? 

Příběh je prostý. Na začátku sedmdesátých let se zkříží cesty Daisy Jones, mladé zpěvačky, která si užívá života jak nejvíc dovede, a rockové kapely The Six. Sex, drohy a alkohol jsou nedílnou a ,,samozřejmou“ součástí jejich společného dobrodružství. A dohromady se jim brzy povedlo něco neskutečného. Proslavili se po celém světě, ale když to vypadalo nejlíp, tak se po kapele slehla zem a už o nich nikdy nikdo neslyšel. Co se vlastně stalo? Co kapelu celou dobu jejich existence provázelo a co může za tak náhlý konec? Po několika desítkách let se každý ze sedmi členů kapely rozhodne podat o událostech své vlastní vysvětlení.

Celá kniha je psaná netypicky formou rozhovorů. Není to rušivé, ale možná jsem díky tomu měla trochu problém se do knížky pořádně začíst. Příběh mě ale i přesto neskutečně bavil. Sedmdesátá léta jsou zde popsána skvěle, postavy jako takové se chovají inteligentně a žádné nechybí její nezaměnitelný charakter. To je třeba věc, co mi často chybí v young adult literatuře, kde až moc často bývají postavy ploché a bez charakteru.

Užívala jsem si Daisy, která má prostě vlastní hlavu a odmítá se komukoliv podřídit. Bavily mě rozdílné názory každého člena kapely na její fungování kapely a následný rozpad. Hlavní romantická linka byla napsaná skvěle. Styl, kterým byla podána, a zároveň jak se s pocity vyrovnávaly hlavní postavy, byl bravurní. Za toto smekám, protože aspoň tohle celé dávalo smysl. 

Bohužel, příběh jako celek na mě nijak extra nezapůsobil. U knih tohoto žánru čekáte nějaké extra překvapení, ale to, co se doopravdy stalo, tušíte tak nějak celou dobu. Celé to stojí na maličkostech a situacích, které se sice nedějí běžně, ale to je asi tak vše. Žádné šokující svědectví, žádný obří zvrat a žádná zásadní událost, která by vám měla v hlavě rezonovat ještě další týden. Takže ve chvíli, kdy jsem knížku zaklapla, neměla jsem vůbec pocit euforie, který po přečtení podobných knih většinou mívám, ale necítila jsem vůbec nic. Což sice zamrzí, ale na druhé straně nebylo čtení aspoň vyloženě ztráta času. Souhrnně vzato jde o lehce nadprůměrný titul, který si přečtete jednou a už nemáte chuť se k němu vrátit.

Hodnocení - 65 %