Čína zakázala Fortnite a omezuje esport. Jsou online hry vážně takové zlo?

Není žádnou novinkou, že Čína už řádku měsíců ostře vystupuje proti hernímu průmyslu, a to zejména v jeho online části. Vše samozřejmě skryto za ochranu psychického a duševního zdraví mládeže. Zamýšlené restrikce vyvrcholily v srpnu tohoto roku, kdy vláda ponechala nezletilým pouze tři hodiny týdně na online hry. Konkrétně v pátek - sobotu a to jen od 20:00 - 21:00. Ale zatímco se jednalo o lokální omezení bez výrazných změn v hráčské komunitě, následující zákazy již velký vliv mít budou.

Už v září drtivý dopad čínských nařízení poznal v zemi extrémně populární battle royale titul PUBG (PlayerUnknown's Battlegrounds). Ten již před dvěma roky poznal zásah tamních cenzorů, když musela být pro čínskou verzi hry odstraněna krev, nepřátelé neumírají, ale mávají, a samotná čínská armáda musela být vybarvena v jiném a příznivém světle. Zvláštní, ale stále životaschopné. To se možná změní. 

V září totiž padlo rozhodnutí o zrušení PUBG esportové ligy, což je obří rána nejen pro profesionální hráče, ale pro miliony Číňanů, kteří s velikou oblibou tyto zápasy sledovali. Samozřejmě se hned naskytla otázka, jak to bude s účastí na světovém šampionátu, konající se tento měsíc. Několik čínských týmů se tam již probojovalo. Nyní je ovšem jejich účast nejistá. Sice kolují internetem informace, že by tento nový zákon měl být platný až po skončení turnaje, ale známe Čínu, zítra může být vše jinak. Každopádně, neúčast čínských týmů znamená velký odliv peněz, sponzorů a pozornost milionů fanoušků.

To samé platí v případě dalšího poněkud extrémního zákazu, a to přímo celé hry. 

V polovině listopadu budou totiž v zemi vypnuty servery momentálně světově nejoblíbenější battle royale hry - Fortnite. Ta se v Číně potýká s restrikcemi od roku 2018, kdy tam vyšla pod názvem Fotress Night. Omezené je zobrazování násilí a taktéž jsou vypnuty veškeré transakce za reálné peníze.

Omezování online herní zábavy nutně vede k zamyšlení, jak moc jsou vlastně takové zásahy potřeba a zda se něco podobného nechystá třeba i v Evropě. Za prvé si myslím, že se nemusíme v dohledné době bát. Upřímně, velkou část na tom má interní čínská propaganda, jíž prakticky nevyhovuje téměř nic, co pochází ze Západu. V tom si poměrně notuje se Severní Koreou, která již také nějaká herní omezení zavedla. Čili hlavní slovo má politika. 

Druhým faktorem je zcela jiná kultura výchovy mládeže a čínská vláda se nebojí nařídit a určit cokoliv, o čem je přesvědčená, že pomůže vychovat poslušné a zdravé občany. Poznámky o duševním a psychickém zdraví tedy berou vážně. Vláda si jednoduše vzala na starost místo rodičů. Jednou z cest je i správa ,,vlastního internetu".

Pokud se jen trochu zajímáte o to, jak to s internetem funguje ve světě, pak jistě víte, že Čína má jaksi svoji vlastní verzi, kde lidi pouští pouze tam, kam dovolí. Podobné herní restrikce jsou jen jedním z projevů, jak vláda drží své obyvatele na uzdě a popravdě se není vůbec čemu divit. 

Otázka ale pořád zůstává. Je to v konečném důsledku dobrý krok? Je dobré rovnou zakázat celou hru? Má to nějaký význam pro nás ostatní? Má, můžeme se totiž aspoň zamyslet nad tím, jaký vztah máme my k online světům.

Tohle zamyšlení je moje za druhé. Čínské restrikce nás nutí se ptát, co děláme my pro to, aby naše děti netrávily hraním na počítači 20 hodin denně? A je to vůbec špatně? Kdo má zodpovědnost za jejich přístup k internetu?

Online hry jsou jedním velikým tématem samy o sobě. Vyžadují více pozornosti a na rozdíl od běžných titulů, které dohrajete a nemáte důvod je (až na výjimky) hrát stále dokola, se jim musíte věnovat prakticky každý den. A dost často po vás vyžadují pravidelné utrácení peněz, ať už ve formě gamepassu, anebo různých doplňků. 

A víte co. Nejsou vůbec žádné zlo. Řešení tkví v použití, nikoliv na existenci. Je to téměř stejná debata jako když se řešilo, zda násilí ve hrách ovlivňuje hráče k tomu, aby i oni pak byli agresivní, anebo chtěli v realitě skutečně někoho zabít. Jo, stane se to, ale to se stane i díky filmům, seriálům, knihám a dalším lidským výtvorům, které jsou veřejně dostupné. Dobře zvolená hra naopak pomáhá soustředění, logickému přemýšlení, vyvolává emoce, učí velmi efektivně cizí jazyky, nejvíce angličtinu.

Stejně tak dobře zvolená online hra s vhodně zvolenou herní dobou nemůže nikomu ublížit. V digitálním světě jsme se dost posunuli a na hry dnes už nelze pohlížet jako na zbytečnou věc, která jen žere čas. To šlo možná v devadesátých letech a na začátku nového tisíciletí, ale rozhodně ne dnes, kdy hraní her je v podstatě práce. Esport je práce, Twitch, kde se převážně hrají hry, je práce, herní vývojáři, pokud vytvoří kvalitní hru, jsou oslavování a často je jejich výtvor označen jako umělecké dílo. 

Nemyslím si tedy, že omezování hráčů a vypínání her cokoliv řeší, spíš bychom se sami měli zamyslet, jaké priority v životě máme a za co jsme zodpovědní. Pokud hrajeme celé noci a chodíme pozdě do práce, nebo vůbec, pak je určitě něco špatně. Pokud máme hru pro zábavu, není nic špatného si zahrát klidně i denně. Někdo má aplikace v mobilu, jiný knihy, další zase hraje nějaký sport, jiný rád rybaří. 

Jsou online hry zlo? Vůbec ne. Problémy vznikají někde úplně jinde. Ať už je to výchova, kamarádi, prostředí ve kterém vyrůstáte, kolegové v práci a vjemy, které do své hlavy denně dostáváte, když vejdete na ulici, anebo do rozlehlého světa internetu, kde číhá vtíravá podprahová reklama a propaganda na každém kroku. Kdo hlídá tohle?

Autor článku - Michal Černý