Brutal – Nová manga série, která si nebere servítky

28.03.2023

Ze světa mangy se k nám dostává další z mnoha titulů. Jenže tohle je něco o hodně jiného. Jak už vám může napovědět název, bude to „brutál“. A to nejenom svým názvem. Takže jestli čekáte něco ve stylu Naruta nebo Pokémonů, tak se radši připravte, protože dokonce i Chainsaw Man je na tohle krátký.

Sledujeme příběh mladého nadějného detektiva z oddělení vražd Dana Hirokiho, který je nadmíru obdivován svými kolegy. Dan je však mimo svoji práci velmi zvláštní muž, jenž má dvě tváře. Jeho první, kterou vřele ukazuje okolí, je obraz úžasného a temperamentního syna bývalého policejního ředitele, se kterým si rádi kolegové popovídají nebo dají kafe. Ta druhá je však, nezdráhám se tvrdit, strašná.

Kdybych měl pana vyšetřovatele k někomu přirovnat, pak od první vteřiny jsem věděl, že se nejvíce podobá známému potíračovi zločinu ze světa MarveluPunisherovi. Dan se vypořádává se zločinci s pomocí své vlastní vize spravedlnosti, která je dost odlišná od policejního postupu. 

Možná si říkáte, že to je sice zvláštní, ale není na tom nic zase tak strašného nebo překvapivého, ne? Že ne? Mohu vás rovnou vyvést z omylu. Pan detektiv po nasazení své druhé tváře a (většinou) po unesení zločince do svého tajného sklepa připomíná světoznámého vraha Jeffreyho Dahmera. Při své odplatě se ke zločincům chová většinou absolutně brutálně, šíleně a někdy i komicky. Dan má v oblibě se vypořádávat s pachateli většinou stejným stylem, se kterým oni přistoupili ke svým obětem. To se nám možná až moc detailně ukazuje hned v prvním dílu, který zachycuje hned dva případy.

Dan však žádné špatné svědomí či obavy ze svého konání nemá. Tvrdí, a sám tomu věří, že koná Boží dobro, aby mohl do nebe. A čím víc zločinců zmizí, tím on má větší šanci se tam dostat.

Komiks má dva zásadní faktory. Zaprvé, ukazuje zločin v celé své nahotě. Lži, násilí, znásilňování, vraždy, vydírání… To všechno se tu objevuje v tom nejsilnějším a nejexplicitnějším možném kalibru, až se vám to někdy může zdát neuvěřitelné, přehnané, či nechutné. Zadruhé, tento příběh nám ukazuje, že to autoři (scénář – Kei Koga, kresba – Ryou Izawa) myslí opravdu vážně a odráží se to hlavně v samotné kresbě. Opravdu lepší vyobrazení tak strašných věcí jsem snad v životě ani v knize, filmu, videohře či manze neviděl. Je tedy nutné upozornit, že komiks není vhodný pro čtenáře 18 let.


Hodnocení

Brutal rozhodně není čtení pro každého. S násilím, krví, zločinem a ujetostí všech postav, co jsou tak nějak pro příběh důležité, opravdu nešetří. Varuji vás, že jestli vám násilí vadí, tak si komiks ani nepořizujte. Na druhou stranu si Brutal určitě najde své čtenáře, kteří jsou připraveni ponořit hluboko do temné mysli zvráceného detektiva a zločinů, které řeší vlastním Božím trestem.

70 %

Autor recenze – Adam Steinbach


Pokud vás recenze zaujala, můžete si komiks pořídit na stránkách Nakladatelství CREW ZDE. Vydání komiksu má na svědomí vydavatelství Gate, spadající pod Knihy Dobrovský

Nejnovější recenze

Přečtěte si jako první, co je nového

V blízké budoucnosti vypukne občanská válka mezi autoritářskou vládou Spojených států a různými secesionistickými hnutími. Známý válečný fotograf Lee Smith zachrání začínající fotoreportérku Jessie před sebevražedným bombovým útokem v New Yorku. Tím začíná celý příběh, který je... o čem vlastně příběh je? Jedná se o politické vyjádření,...

S klepajícími se prsty datluji tyto dojmy ihned po novinářské projekci. Pokračování filmu, který označuji za jedno z předních sci-fi dékady, byť ne každý se mnou souhlasí. Pomalé tempo leckoho odradí, leckdo namítne, že je Duna nabubřelá a působí jako velký trailer na pokračování. Jaké jsou tedy moje pocity ze dvojky?

Je to už nějaký ten pátek, kdy Bohemian Rhapsody roztrhlo pytel s novou vlnou mainstreamových filmů o slavných hudebních legendách. Ke Queenům se přidal Eltonův Rocketman, Whitney Houston s I Wanna Dance With Somebody, zanedlouho se k nim přidá Michael Jackson... A to zdaleka nebude vše.

Dokumentární filmy podle velmi silných skutečných událostí to mají často u diváků o něco jednodušší. Příběh Nicholase Wintona v tomhle ohledu není výjimkou. Ačkoliv má totiž samotné zpracování určité nedostatky, výsledný zážitek je natolik emotivní, že je zvládá z velké části přebít.