Boží mlýny - Melou svižně, ale nejistě

V letošním roce se roztrhl pytel s tzv. krimikomediemi, které často nejsou ani kriminálka, ba ani komedie. Seriál Boží mlýny, byť pod stejnou značkou, se na to snažil jít vcelku originální cestou, nicméně ani tak si neodpustil mnoho přešlapů a nelogičností, což ve výsledku znamená, že ani tentokrát nejde o žádný výrazný počin, který se zapíše do dějin české tvorby.

A o co tedy kráčí?

Máme zde partu 4 lidí (už zase!) - dva policisty, studenta a novinářku - kteří se rozhodnou vzít spravedlnost do svých rukou a potrestat ty, jenž odešli jakýmkoliv způsobem od soudu s rozsudkem neviny. Taková premisa sice znamená, že od začátku známe "záporáka" příběhu, avšak přináší to celkem kreativní svobodu v tom, jak onoho dotyčného dostaneme po vlastní ose. A právě v tomhle bodě přichází problémy. 

Jednak není zajímavý výběr jejich samotných archetypů. Zločinci jsou zde vlivnými podnikateli, mafiány a celkově vysoce postavenými lidmi, pro něž není problém se spojit s "podsvětím" a vyslat na svoje odpůrce zabijáky. Jde tak opět a zase o generické postavy bez hlubšího příběhu, které jsou zde pro to, aby ukázaly, že mocní a bohatí si mohou dělat co chtějí. Což už víme a není potřeba o tom točit seriály.

Ok, řeknete si, možná tu jsou typičtí a generičtí nepřátelé, ale aspoň tu máme promyšlené a geniální pomsty. No a já vás musím zklamat, protože tak to není. Nebo aspoň z velké části.

Ano, je tu geniální kapitán Karel Fait (Martin Myšička), jehož bystrá mysl dokáže myslet několik tahů dopředu, kapitána Martina Dobeše (Robert Nebřenský), který týmu pomáhá především získat potřebné informace, studenta kriminalistiky Alexe Brauna (Vincent Navrátil), jenž využívá často skvělé převleky a svoje charisma k úspěšnému dokončení celé záležitosti a nakonec investigativní novinářku Markétu Stránskou (Eliška Křenková), která se k případům většinou dostává skrze reportáže ze soudní síně a následně pomáhá buď svými kontakty, či tělem. To si přeberte, jak chcete.

Tím se oslím můstkem dostáváme k samotným charakterům.

Takhle, herci jsou vybráni skvěle. Mám tedy výhrady k Elišce Křenkové, která si drží v nejrůznějších emocích stále stejný výraz, ale typově se do role hodí. Co už ale tak skvělé není, je scénář, jenž má na svědomí novinář Janek Kroupa.

Ten není nijak hloupý a ani vyloženě nekvalitní, dialogy jsou svižné, někdy i vtipné a vcelku reálné, ovšem určitě ho lze taky popsat jako naivní a parodický. Což určitě záměr nebyl. 

Fait by tak svojí genialitou a štěstím dokázal obelhat i Columba a Sherlocka, těžko byste taky pohledali studenta kriminalistiky, jehož otec (Jiří Lábus) má tolik peněz z nekalého byznysu, že může jejich pomocí tento student financovat práci jeho týmu, nebo novinářka, která je schopná říct o dokonale cizím člověku po jednom 2minutovém rozhovoru s ním, že mu věří. A to ani nemluvím o tom, že zločinci jsou nalákáni do pasti, která třeba ani vůbec nesouvisí s jejich původním přečinem, jenž nebyl potrestán. Mimochodem, tyto pasti jsou 100% účinné a nikdo se už na nic neptá.

Podivnou tečkou za případem je pak doslovné vysvětlení jak, co, kdy a proč, což nedává divákovi jedinou možnost zapojit vlastní představivost.

Shrnuto na závěr - Boží mlýny jsou příjemnou a často i promyšlenou podívanou, která ovšem po svém konci nenabídne žádné zapamatovatelné emoce, ani dialogy. Zajímavý koncept shazuje nedotáhnutý scénář a až parodické prvky, které sice dodávají příběhu onu slibovanou dávku humornosti, ale on to měl být původně nadhled, což je docela veliký rozdíl. A to je škoda, jinak bychom dostali o dvě třídy lepší projekt. Pochválit, kromě herců samotných, lze tak ještě režiséra Hřebejka, kde je znát zkušenost a schopnost vytřískat ze scény maximum navzdory scénáři. Nicméně, co čekat od díla, které hned v prvním dílu nabídne zpěváka Matěje Rupperta, jenž dokáže zahrát spoustu věcí, ale drsného mafiána opravdu ne. 

Mimochodem, trošku jsem lhal, neboť tu je jedna zapamatovatelná věc, kterou je ústřední píseň v podání hlavních herců. Tu budu mít v hlavě ještě pár měsíců minimálně.

Hodnocení - 62 %

Scénář - Janek Kroupa, Jan Drbohlav; Režie - Jan Hřebejk

Autor - Michal Černý