Bod varu - Nekompromisní pohled do zákulisí gastronomie

Pokud patříte k lidem, kterým se pomalu zajídají velkoformátové digitální blockbustery, kde tvůrci velmi často přistupují k takovým trikovým brikulím, že člověk si nemůže být ani jistý, že nemá herec digitální vlasy či knoflík na bundě (což je pro tvůrce mnohdy důležitější než kvalita příběhu), pak mám dobrou zprávu. Alternativy, a to dokonce i ty kvalitní, ještě pořád existují. Bod varu (Boiling Point) patří jednoznačně mezi ně. 

Abych se přiznal, kromě již zajetých filmových sérii, kde vím, co zhruba čekat, a delší dobu sledovaných projektů, mě osobně neumí svým popisem zaujmout moc nových snímků. Většina z nich totiž zní až moc podobně a mojí pozornosti prostě uniknou. Bod varu mi ale do noty padl hned. 

Drama ze zákulisí luxusní restaurace natočené na jeden záběr? Hell yeah! Aneb jak by řekl Gordon Ramsay: „That´s f*cking delicious!“ A o čem tento veskrze britský snímek pojednává?

Šéfkuchař a zároveň i majitel restaurace Andy to nemá vůbec jednoduché. Na začátku ho přistihneme, jak po telefonu řeší klasické rodinné problémy vytíženého podnikatele. Málo času. Už na začátku nám jednak Andyho výraz, ale také zvolené téma, dává jasně naznačit, že se film ponese v dosti hektickém tempu. A skutečně, jakmile vejdeme s kamerou do restaurace, začne hodinu a půl dlouhá smršť problémů a nepříjemných situací, které, soudě podle reakcí diváků, kteří si prošli gastrem, věrně ukazují mnohé problémy ze zákulisí provozu restaurace.

Po restauraci se pohybuje kontrola, která se chystá udělit zařízení kvůli několika prohřeškům nižší hodnocení než minule, je málo proviantu, zástupkyně šéfkuchaře vinou jeho nespolehlivosti nestíhá a chce navíc zvýšit plat, další zaměstnanci nedělají svoji práci pořádně, provozní udělala až moc rezervací a co je pro Andyho snad vůbec nejhorší, na návštěvu se taktéž chystá úspěšný a slavný šéfkuchař, z něhož je nervózní více než podezřele. Má dobrý důvod, ale nechci nic prozrazovat. 

Tlak, nervozita a problémy se kupí jeden na druhý a divák má jen pár minut, kdy si může od tísnivého prostředí jednotlivých lokací a situací odpočinout.

Co chci nejvíc pochválit jsou hlavně tři věci. Prvním je výtečný výkon Stephena Grahama coby Andyho. Všechen stres a potíže okolo se mu každou minutu vepisují do tváře (ona je to i jiná věc, ale ta se odhalí až na konci a opět, nebudu vás o to připravovat), navíc svým vulgárním projevem připomíná samotného legendárního šéfkuchaře Gordona Ramsayho. Stephen je velmi často obsazován do rolí běžné pracující třídy a nutno uznat, že mu to jde skvěle. 

Druhou věcí je zvolený styl kamery. Vše se totiž jede na jeden záběr a já to považuji za skvělý tah, který umocňuje napětí, které se z kuchyně rozprostírá do celé restaurace. Kamera tímto stylem spolu s různými hlavními aktéry na scéně přibližuje jednotlivé aspekty práce v gastru skvělým způsobem. Dostáváme se s číšníky ke stolům, kde sedí nadutí a rasističtí boháči, influenceři, budoucí manželský pár, který má speciální požadavek, anebo také k dámské partičce, jejíž členky se chystají velmi odvázat. Kamera také často zabloudí do kuchyně, kde se řeší problémy s časem a stížnostmi zákazníků, vzájemné vztahy, neprofesionalita a další plány na průběh večera. Kamera se tak vystřídá u skoro všech účastníků personálu, což báječně přibližuje jednotlivé části provozu. 

Třetí věcí, kterou zmíním jen velmi krátce, jsou detaily v podobě chování personálu, které v tu chvíli nehrají velikou roli a můžete je i přehlédnout, nicméně později se zničehonic vysvětlí a často jde o zajímavé překvapení. 

Pokud mám uvést i nějakou kritiku, pak jde v rámci zajímavosti děje jedná samozřejmě o to, že těch stresových a šokujících situací je na jeden večer až moc. Téměř každá věc, u které se může vytvořit problém, tak skutečně nastane. S tím se pojí jistá předvídatelnost některých momentů, kdy je u některých situací dokonce několikrát zopakováno, že se něco nesmí stát, no hádejte, co se stane. Na druhé straně jsou tu momenty, které nečekáte a týká se to i závěrečných 10 minut. Ty aspoň u mě vymazaly všechny tyhle ,,murphyovské potíže“.

Taktéž mi přišlo škoda, že některé linky prostě vyšumí do ztracena a divák se tak nedozví jejich rozuzlení, byť to v půlce filmu vypadalo, že to bude nějak důležité. Každopádně opět zmíním konec a z tohoto bodu mohu uznat, že je to asi nakonec nedůležité. Každopádně taky to mohu brát jako ultimátní odpověď na všechno, což se mi taky moc nelíbí.

To je ale v podstatě vše negativní, co mohu ke snímku říct. 

Herecké výkony jsou přesvědčivé, většina situací uvěřitelných a skvělá kamera bez střihu umocňuje autentičnost každé akce. A i když víte, že se jedná o drama a tušíte, že to neskončí zrovna jako v pohádce, vygradované finále aspoň mně přišlo celkem ,,temné“ a upřímně i velmi překvapivé. Navíc k němu hrdina dojde poměrně zajímavým, byť někdy až moc přestřeleným, příběhem. 

Hodnocení - 90 %

 Autor recenze - Michal Černý