K historickým filmům se dá přistupovat mnoha různými a originálními způsoby. Film Vojtěcha Maška „Arvéd" je toho zářným příkladem.

Na začátku své recenze se musím vrátit pár let do minulosti. Když si totiž pustíte některý z trailerů na Arvéda, mohli byste nabýt dojmu, že tohle bude film, který svým pojetím a přístupu k historickým reáliím bude výrazně připomínat například Masaryka s Karlem Rodenem nebo třeba Šarlatána s Ivanem Trojanem. Na první pohled se sice zdá, že máte pravdu, ale ve skutečnosti však nemůžete být dále od pochopení toho, na co se chystáte vyrazit do kina.

Arvéd je hodně divadelní. Vystačí si s naprostým minimem prostředí (z vězení, soudní síně, krypty a hotelového pokoje se prakticky nedostaneme) a spoléhá na silný herecký výkon Michala Kerna, který je naprosto famózní. Právě na něm stojí a padá vše, co se na plátně odehrává. Postava Jiřího Arvéda Smíchovského je totiž velmi zajímavou psychologickou hříčkou přírody. Člověk, který se myšlenkově potácí na hraně bytí a nebytí, se zmítá v politicky velmi nestabilní éře, kterou musí chtě nechtě proplouvat tak, aby dosáhl svých zvrácených cílů.

Sledovat Smíchovského, který nejdříve kolaboroval s nacisty a posléze se stal mocnou zbraní poválečných soudních procesů jen proto, aby ukojil svou touhu po vědění a odhalení tajů okultismu, je naprosto geniální. Tvůrcům i Michalu Kernovi se navíc velmi dobře podařilo vykreslit charakter může, který je sice opovrženíhodný, ale zároveň velmi labilní a nevyrovnaný. Ač nemůžete se Smíchovským z mnoha důvodů prostě soucítit, vnímáte ho jako lidskou bytost, která se vlivem své posedlosti zmítá ve hře, nad kterou sama nemá kontrolu. Koneckonců, Arvéd je dost často velmi teatrální a všechno, co se okolo děje, je pro něj jedním velkým divadelním představením. 

Z hereckých výkonů je nutné ještě vyzdvihnout Sašu Rašilova nejml. nebo Vojtěcha Vodochodského, jehož postava má v příběhu také zásadní roli. Představuje další z objektů Smíchovského tužeb.

Tady bych se krátce zastavil. Rád bych na tomto místě ocenil, jakým způsobem byla ve filmu zpracována homosexualita. Běžně se stává, že scénář jde zbytečně za hranu a doufá, že film povznese přehnaným zobrazováním sexuálních scén. Arvéd oproti tomu neukazuje prakticky nic, ale velmi zručně pracuje s napětím, které orientace hlavní postavy představuje. Celou dobu tak čekáte až to takříkajíc „praskne", ale ono nic. Motiv nenaplněné touhy a chtíče díky tomu funguje perfektně.

Na závěr je tak ještě jednou nutné zdůraznit, že tohle velmi pravděpodobně nebude film pro každého. Pokud si chcete Arvéda užít, musíte mu věnovat absolutní pozornost a doufat, že vám tato důmyslná hra bude vyhovovat. Protože čím hlouběji se dostáváme k jádru příběhu, tím více vám dochází, že v tomto případě není možné věřit prakticky ničemu. Což je nádherné, pokud máte „artovější" styl vyprávění rádi. Nemusí vám to však tolik vyhovovat, pokud spíše preferujete jasnou a jednoznačnou interpretaci historické látky.

Pro mě byl tento film neuvěřitelným zážitkem. Čekal jsem mnohé, avšak výsledek dalece překonal má očekávání. Arvéd je z technického hlediska prakticky dokonalým filmem, který je protkaný šílenstvím, nejistotou a geniálními hereckými výkony. Ze zobrazení rituálů a skřípění křídy po podlaze mi navíc vběhá mráz po zádech ještě dnes. Nejsem sice schopen s jistotou říct, že budete nadšení stejně jako já, ale v době, kdy je v kinech „sucho", to určitě stojí za tu zkoušku.

Hodnocení - 85 %

Autor recenze - Nevka

Nejnovější články

Přečtěte si jako první, co je nového