A Plague Tale: Requiem - Příběh plný stereotypů, ale pořád dobrá zábava

A Plague Tale: Requiem rozhodně patří mezi hlavní favority na hru roku. Francouzští vývojáři z Asobo Studio dokázali v roce 2019 zaujmout svojí nenápadnou a na první pohled nijak speciální hříčkou A Plague Tale: Innocence, která ovšem dokázala překvapit a stala se černým koněm téhož roku. Já osobně jsem si hru zahrál letos na jaře a byť jsem z ní nebyl tak odvařený, jako valná většina hráčů, tak jsem si ji i tak užil a po zhlédnutí traileru na pokračování s podtitulem Requiem jsem byl i docela nahypovaný a věřil jsem, že vývojáři zapracují na chybách učiněných v Innocence, a to hlavně díky většímu budgetu a technickým možnostem. A prvky, které se naopak v Innocence povedly, ještě víc okoření a přihustí. Podařilo se jim to ale? Ehm....

Requiem se odehrává zhruba půl roku po skončení prvního dílu. Musím se přiznat, že úvod hry mě doopravdy zaháčkoval, cítil jsem a užíval si nádheru samotné hry i náladu, která mi byla předložena skrze hru na schovku, kterou právě hlavní hrdinka Amicia hrála se svým mladším bratrem Hugem a kamarádem Lucasem. Už tady mi vývojáři úžasně prezentovali, jak využili svého umění zpracování vizuálu ve svých videohrách. Flóra, architektura, barvy a samotné modely a obličeje postav byly precizně a mistrovsky zvládnuté. Doslova první věc, která mě trkla do obličeje, byla mimika postav, která se díky bohu od prvního dílu posunula a zlepšila a působila tak konečně daleko přirozeněji. 

Nicméně všechnu tu krásu a pohádkovost krátce vystřídal skoro až horor a tehdy vývojáři opět dokázali, že všechnu tu nádheru dokážou umně zkombinovat s krví, špínou a temnotou, bez které by A Plague Tale bylo opravdu jen poloviční. Tohle ovšem neplatí jenom pro úvod, ale pro celou hru. Hra mi trvala dohrát 14,5 hodiny a po celou dobu jsem nenarazil na jedinou lokaci (nebo část lokace), která by byla jakkoliv odfláknutá. Jasně, nejsem úplný detailista, takže neanalyzuju každý druhý kout, tudíž je možné, že jsem mohl něco přehlédnout. Nicméně ze všeobecného hlediska mohu potvrdit, že Requiem je jedna z nejkrásnějších her, která letos vyšla a zároveň i jedna z nejodpornějších, ale v tom dobrém slova smyslu. Ve hře se totiž potýkáme s krví, krysami a morem, a tak nemůže být všechno sluníčkové. Balanc mezi těmito odlišnými světy je ale proveden skvěle a kolikrát vám až bude líto, jak radostně jste prosvištěli tuhle barevnou zem plnou života jenom proto, abyste se následně ztratili někde v jeskyni a poté, co z ní vylezete, zjistili, že tatáž krajina je právě totálně „na hadry“ a zamořená krysami spolu s mrtvolami.

Bohužel, nádherný vizuál si bere svou daň. 

Pokud se u her zajímáte více o technické zázemí, tak vás jistě neminula zpráva, že na konzolích PS5 a XBOX Series je locknutá na 30 FPS ve 4K rozlišení, a to bez možnosti volby jiných grafických režimů. Já jsem ovšem hru odehrál na PC, konkrétně s procesorem AMD RYZEN 5 5600X, RAM 48GB, 3200 MHz a RTX 3060 Ti ve FULL HD rozlišení s vysokými detaily a DLSS v režimu výkonu. I tak mi hra kolikrát dávala hodně „pokouřit“. Dalo by se říct, že takových 65 % hry jsem dokázal hru udržet plynulou v 60+ FPS, bohužel se ale našly části, kdy hra hodně framedropovala a kolikrát se při změně scén i na půl sekundy zasekla, nebo se zkrátka držela menšího frame ratu než 60 FPS. Těžko říct, čím to je, ale možná za to může čistě můj hardware, protože abych splňoval doporučené HW požadavky uvedené samotnými vývojáři, tak bych musel vlastnit grafickou kartu RTX 3070.

Čím jsem si ovšem jistý je to, že pády hry můj HW určitě nezavinil. No dobře, abych byl fér, tak hra mi spadla jen jednou na samotném závěru a je vlastně i docela chvalitebné, že se to stalo jenom jednou, když vezmeme v úvahu kolik zklamání jsme zažili s jistými hrami během jejich Launch Day v posledních zhruba třech letech - Že CD PROJEKTE?! Nicméně stejně jsem po všech těchto problémech cítil nepříjemnou pachuť a nezbývá mi teda nic jiného, než vás alespoň varovat. Pokud hodláte Requiem hrát na PC, buďte kapánek obezřetní. Nejedná se o nic hrozného nebo nepřekousnutelného, ale trn v oku vám to dozajista zanechá.

Tím mi byl i samotný gameplay a tady budu asi hodně kontroverzní, ale proč nebýt upřímný.

Nechápejte mě špatně, hra samotná se hraje dobře. Vlastně docela příjemně. Vzhledem k tomu, že hrajete ještě za děti, tak se pochopitelně nemůžete rovnat zkušeným vojákům a rytířům, kterým se postavíte v souboji jako rovný s rovným, tudíž musíte spoléhat na stealth postup a na vynalézavost samotné Amicie, co se alchymie a vašich pomůcek týká. Způsoby, jakými si můžete proti nepřátelům poradit, je ve hře opět dost. Kromě vašeho věrného praku, který vám bude k dispozici od začátku hry, se budete moct na konci první třetiny hry spoléhat i na kuši, nebo na Hugovu nově objevenou schopnost ovládání hejna krys a vidění nepřátel skrze zdi. Některé nepřátele snadno porazíte headshotem z praku, jiní nepřátele zase nosí helmu, takže musíte přijít na jiný způsob, ti největší parchanti jsou oplechovaní všude po těle, tudíž na každý typ nepřátel musíte trochu jinak. Můžete do toho jít i trochu agresivněji, tedy pokud si věříte a nelíbí se vám představa nonstop krčení se ve stínech, ale tady to ovšem bude docela bolet.

Může mi ale někdo proboha vysvětlit, kterého blbce napadlo do hry implementovat naprosto líný a frustrující systém poražení hlavní hrdinky ve formě nepřeskočitelné animace? Nepřítel se k vám navíc přiblíží doslova až před ksicht, ani se nerozmáchne a je po vás? Kterého tupce napadlo, že vám způsobí damage oštěp nebo šíp, který proletěl klidně i pět metrů mimo vás? Jak? Jak prostě může někoho taková nesmyslná mechanika napadnout v roce 2022?

Tady ani nejde o to, že Amicia nerozdýchá. když ji někdo chytne za flígr, nebo když ji před očima dvakrát proletí šíp, jako spíš o to, že jí samotnou nenapadne třeba utéct nebo uskočit, když se po ní někdo ohání mečem, anebo na ní letí nějaký projektil. Ona radši stojí na místě a čeká na smrt, než aby se poddala jednomu z nejzákladnějších reflexů, zejména když jde o život jí a jejímu malému bratrovi. 

Jasně můžete namítat, že když má se sebou Huga, tak s ním asi nebude praktikovat přemety, což je docela fér argument. Ale co třeba se pokusit utéct, nebo aspoň lehce uskočit, když už vás animace donutí stát nepříteli čelem i přesto, že vám ještě před milisekundou stál v zádech? Proč je takový problém dát nepřátelům jejich vlastní animaci útoků, která vás nebude nikterak omezovat v ovládání a dá tak prostor vaši vlastní šikovnosti a reflexům možnost se zachránit? Když to dokáže Tomb Raider, Uncharted, Last of Us, a dokonce i ten zatracený Resident Evil 2 Remake, který ani nemá tlačítko na úskok, ale když jste rychlí a pozorní, tak se ještě těm zombie pařátům vyhnout dokážete, tak proč to nedokáže tahle hra? Pardon, ale Amicia je asi mentálně zaostalá, jinak si to nedovedu vysvětlit. Tahle stupidní mechanika mě dokázala vytočit tak moc, že už jsem si začal na pozadí instalovat LoLko a vyloženě jsem se těšil, až si v all chatu přečtu, kolik polských dětí mi přeje smrt na 100 různých způsobů, protože to na mě v těch chvílích působilo jako ráj oproti tomuhle nesmyslu.

Pardon, potřeboval jsem odfiltrovat svoje rozhořčení. Jedeme dál.

Po každém úspěšném zdolání nějaké té větší bojové pasáže vás čekají kovové dveře, za kterými budete vždy v bezpečí. Tedy za předpokladu, že se za nimi nenachází další stealth pasáž. Musím uznat, že mi to úsměvně připomnělo staré dobré Left 4 Dead, nebo novější Back 4 Blood, kde každý level ukončil safe house s kovovými dveřmi. 

Abyste byli lepší v soubojích, tak vám v tom pomůže šikovný craftovací systém, díky kterému si budete moci utvářet různé typy munice, které vám pomůžou přes různé překážky, nebo proti různým typům nepřátel. Zároveň si budete moct vylepšovat i svůj prak, kuši, kapsy a nářadí, kde ten upgrade skutečně pocítíte, o to víc vám to vylepší a zpříjemní gameplay. Levelovací systém zde nemusí nutně sednout asi každému, ovšem pro mě osobně to bylo příjemné osvěžení, jelikož dovednosti jako plížení nebo agresivita se vám nevylepšují vámi rozdělenými dovednostními body, ale samotným stylem hraní. Pokud hrajete agresivně, budete se zlepšovat v dalším boji, to samé pokud budete hrát stealth, anebo se budete víc spoléhat na svou kutilskou stránku. Záleží jen na vás, čemu dáte přednost.

Součástí hry jsou samozřejmě i průzkum prostředí a hádanky. Je dost možné, že se na některých lokacích zaseknete možná trochu déle, ale jinak se nejedná o nic, co by vám extrémně zavařilo mozek, a tak ho jen lehce osvěžíte po všem tom neustálém bojování. Musím uznat, že hádanky jsou provedené s citem. Průzkum byl zpočátku hodně lineární, ale od druhé půlky hry se vám prostor masivně otevře a budete tak mít dvojnásobnou příležitost se ztratit. Mně osobně tahle změna moc nesedla, přišla mi tam krapet na sílu natlačená, ale to je čistě můj pocit a věřím, že některým z vás tohle naopak sedne a budete za to jedině rádi. Příběhově tahle změna zkrátka dává smysl. A když už jsem ten příběh nakousl, tak se na něj rovnou vrhneme, protože to je hlavní lákadlo celé hry.

Jak padlo v úvodu, příběh se odehrává 6 měsíců po událostech v Plague Tale: Innocence. Amicia se svojí rodinou celou tu dobu přežívala v míru a klidu, dokud se všechno jednou blbou náhodou zase nepokazí. Huga opět začne sužovat jeho prokletí a my se na to v roli Amicii snažíme najít lék. Zhruba první dvě hodiny mohou působit krapet zpomaleným tempem a je znát, že tady jeli vývojáři příliš na jistotu. Jakmile se ale vymaníte z prvního města, tak se ta pravá show teprve rozjede a tempo je pak dávkované ve správných mírách.

Bohužel co se týče příběhu samotného, tak ten mě zklamal. Je vidět, že je to ten klasický poctivý sequel - větší, delší, rozvětvuje mytologii, vztahy mezi postavami, ale ne všechno dělá nutně dobře. Je dost možné, že jsem se zkrátka nebyl schopný na příběh za celý průběh hry naladit, ale pravdou zůstává, že mi místy bylo všechno tak nějak lhostejné. Abych zase nebyl za mrzouta, tak musím uznat, že atmosféra a pointa celého příběhu je za mě opravdu dobrá, problém ale je, že už ne moc dobře zvládnutá. Příběh je plný naprosto otřepaných a už hodně klišovitých prvoplánových frází a momentů, což by nemuselo být nutně špatně, ale nenašel jsem v příběhu jednu jedinou pasáž, kde by to sedlo jako ta pomyslná „prdel na hrnec“. Totéž platí o samotných hlavních postavách. Nedokázal jsem si k nim najít vztah. U Amicie se to v určité fázi hry už skoro povedlo, jenže pak provedla jedno z nejstupidnějších rozhodnutí, jaké jsem v životě viděl a veškerá má cesta k ní byla ta tam.

Taktéž mě fakt dokázalo zarazit z čeho všeho je schopná Amicia být udivená, když má za sebou zkušenosti z předchozího dílu, které nejsou úplně běžné. Nebo jak si nebyla schopná uvědomit určité okolnosti i přes to, že právě prošla jistými lokacemi, které na ní doslova řvaly: ,,HEJ! NA TOMHLE MÍSTĚ VÁŽNĚ NĚCO SMRDÍ A MĚLA BYS ODSUD CO NEJRYCHLEJI ZDRHNOUT!'' Jen připomínám, že se bavíme o postavě, která ještě pár dní dozadu nevěřila ani své vlastní matce prosím pěkně. Jediná kompetentní postava, ke které jsem jakýs takýs vztah měl, byl Arnaud aneb Kapitán Francie, jak jsem mu přezdíval, a to tam neměl ani příliš velkou roli. Přitom příběhy o sourozencích proti celému světu je jedna z mých nejoblíbenějších látek, ale vývojáři z Asobo Studio dokázali, abych byl jen napůl zainteresovaný a ještě k tomu otrávený, což fakt není cool. Tahle nekonzistentnost hlavní hrdinky a nedostatečná péče o postavy zapříčinily, že jsem příběh vnímal jako zajímavý pokus o rodinné drama zasazené ve 14. století s prvky fantasy, které ale bohužel OPĚT nevyšťavilo svůj potenciál, což finále hry jen a pouze potvrdilo.

Hodnocení

Celé je to opravdu škoda. Možná tahle hra nebyla mířená úplně na mě a je dost možné, že vy si ji užijete mnohem víc. Pořád tu máme spoustu věcí, které hra dělá výborně. Předkládá nám jedno z těch nejkrásnějších grafických zpracování, nádherný hudební soundtrack, zábavný a návykový gameplay (až na tu pitomou mechaniku s nepřítelem), dobré herecké výkony, ale bohužel škobrtá kvůli přílišné klišovitosti a hraní na jistotu spolu s lehce odřeným technickým zpracováním. Možná jsem čekal příliš a tím jsem si uškodil, ale chci podotknout, že to, v čem hra exceluje, převažuje negativa, tudíž stále zde najdete dobrou hru a určitě byste ji měli dát šanci, pokud vás tento svět aspoň trochu zajímá.

7/10

Autor recenze - Šmudla